RYCHLÍK Z OPAVY PŘIJEL DO PRAHY

Tomáš Mičola se představuje v rozhovoru s Janem Čapkem

Tomáši, zavzpomínej na své začátky v Opavě. Kdo byl tvým vzorem?

Já to mám vlastně dost složité.  Nejprve jsem totiž hrál hokej, od šesti do deseti let.  Ale trenér třetí hokejové třídy se rozhodl hrát jen na dvě lajny a já byl v té třetí. Ze dne na den jsem se rozhodl pro fotbal. Mými vzory byli Pavel Nedvěd a David Beckham.

Tenkrát musel být velkým tahákem, aspoň ve vašem regionu, Baník Ostrava.

Když mi bylo čtrnáct, Opavě docházely peníze, a tak se zbavovala těch několika hráčů, kteří měli aspoň nějakou hodnotu. V těch čtrnácti mě lanařila Slavia, kde byl pan Říčka a potom Ostrava, tam zase Pavel Hadamczik. Do Prahy by to byl asi velký skok, tak jsem zvolil blízkou Ostravu. Tam jsem dojížděl každý den, a to až do té doby, než jsem odešel do Francie, tedy do mých jedenadvaceti let. Chtěl jsem prostě být blíž domovu a rodičům na očích, kteří se báli, abych v Praze nezvlčil.

Zatím jsi dosáhl největšího fotbalového úspěchu stříbrem na MS „dvacítek“ v Kanadě v roce 2007? Souhlasíš?

Ano i ne. Mistrovství světa byl vlastně turnaj, který trval měsíc a půl. To mládežnické reprezentační stříbro je pro mě cenné, ale cennější je asi liga, protože tu soutěž hrajete skoro celý rok. My tehdy bojovali s Ostravou o titul, ten jsme prohráli v předposledním kole, kdy jsme dostali gól v 93. minutě. A vlastně dvakrát za sebou jsme skončili třetí. Tamto byl turnaj a mohl skončit fiaskem, ale zaplať pán Bůh, že to dopadlo tak! Ale liga je podle mě těžší!

Pak přišel odchod do Brestu, tam jsi odehrál pouze 18 utkání a vstřelil jeden gól.

No, jeden gól. První sezóna byla super, tři čtvrtiny soutěže jsme vedli tabulku, já jsem hrál, ale nedával góly. Potom přišla různá zranění – třikrát utržený sval a jednou mě potrápilo operované koleno – a už jsem se těžko dostával zpátky do sestavy. Vedení navíc koupilo nové hráče a ti se brzo rozstříleli. Ale tak to prostě v zahraničí bývá, nepřicházela šance, takže jsem potom už chtěl odejít. Neviděl jsem tam žádnou budoucnost. Měl jsem si ještě rok počkat v české lize, i pan Koubek mě to tehdy radil, ale byl jsem ze strany Ostravy k přestupu donucen. Vlastně stejný případ jako při přestupu z Opavy do Ostravy.

Jak se zrodil přestup do Slavie? Nechtěl jsi zpátky do Ostravy?

Mě kontaktovala Ostrava vlastně už v únoru 2012, já už byl však domluvený na 99% s panem Platilem, že přijdu do Slavie. Kvůli té operaci kolena se všechno posunulo na srpen. Angažmá ve Slavii jsem uvítal, Ostrava nepřicházela v úvahu z důvodu jejích vnitřních problémů. Slavie mi předložila smlouvu, já jsem měl sice ještě dva roky smlouvu ve Francii, ale šel jsem za kariérou, ne za penězi.

V Ostravě jsi odehrál 100 zápasů, vstřelil 17 gólů, takže musíš mít na Baník jistě nějaké pěkné vzpomínky.

Proti Ostravě nemohu říci nic, fanoušci jsou tam skvělí, na vysoké úrovni. Tady v Praze je víc klubů, kdežto v Ostravě chodí všichni na Baník. A to i z okolí, z Bohumína i Opavy, takže Baník je pojem a já proti němu nemohu říci jediné křivé slovo.

Určitě máš v Ostravě ještě hodně kamarádů, neuvítal bys ještě někoho z nich vedle sebe?

Jasně, mám tam ještě pár kamarádů. Největším, který tam dnes působí, je Martin Lukeš, vždyť i on hrál za Slavii. A další? Určitě Mario Lička a Neves, kteří jsou ale oba teď ve Slavii, takže mi tady nic nechybí.

Takže jsi ve Slavii docela rád?

Já jsem strašně rád, že jsem tu!

Jak si jako hráč vysvětluješ, že závěr minulé sezóny byl velice pěkný, příprava výborná a nakonec se hraje o udržení v lize?

Je to bohužel smutné.  Já nevím, já se k tomu ani nemohu vyjadřovat.  Každý trenér má svoji přípravu, ta byla krátká, zranil se nám stoper, odešel David Hubáček. To byla chyba, že pustili Huba. Tím zde zůstal podle mne mladý tým, který neměl kromě Karola Kisela žádného lídra, na kterého se lze spolehnout. Myslím si, že první dvě kola jsme neodehráli špatně, bohužel, s Ostravou to skončilo jen 1:1 a v Liberci jsme si zápas prohráli sami. Je to smutné, ale takový je sport. Jednou jste nahoře a jednou dole.

Já se ještě vrátím k tvému nedávnému zranění. O co šlo a jsi už fit?

Měl jsem natržený sval. Po třech týdnech jsem začal trénovat na sto procent. Už po čtrnácti dnech jsem vyklusával.  Skoro pěticentimetrová tržná rána se díky našim doktorům, masérům a kondičnímu trenérovi zacelila. Jsem úplně v pořádku a doufám, že sval vydrží, a že jako tým získáme ještě co nejvíc bodů do konce podzimu!

Ať ti v podzimním finiši zdraví vydrží.

Díky.

redakčně upravili: Váňa, Dobiáš

Tomáš Mičola se narodil 26. září 1988 v Opavě, kde i začal s kopanou. V letech 2004-10 hrál v Baníku Ostrava. Zkusil dvouleté zahraniční angažmá ve francouzském prvoligovém týmu Stade Brestois. Od srpna 2012 záložník či útočník SK Slavia Praha. Reprezentoval ČR v mládežnických výběrech počínaje kategorií do 16 let. Byl členem reprezentačního týmu ČR do 20 let, který na mistrovství světa v r. 2007 v Kanadě získal stříbrné medaile. 22. května 2013 vstřelil hattrick v ligovém utkání proti Dynamu České Budějovice a zařídil tak výhru 3:0. Následně získal ocenění „Hráč měsíce Gambrinus ligy“ za květen 2013.