Slavia je věčná – Hajduk živi vječno!
Spoluoslavili jsme 100.výročí Hajduku přímo ve Splitu
Asi už každý ví, že myšlenka o založení Hajduku se zrodila mezi studenty z Dalmácie v restauraci u Fleků a od roku 1911 je zde nejtradičnější klub nejen slunné Dalmácie, ale i celého Chorvatska a vlastně i celé někdejší Jugoslávie.
A není divu, že si na svůj „rođendan“ pozvala právě Slavii – dalmatští studenti se v Praze zhlédli ve hře Slavie a Sparty a právě v tolerantnějších a všeslovansky myslících slávistech našli nové přítele, rádce, učitele.
Je určitě škoda, že se zápas neuskutečnil za podmínek, které k cestě na Jadran přímo vybízejí, tedy v době kolem léta, kdy by se jistě naplnily zájezdy i větším počtem zájemců i o poznání (v myšlenkách jsme měli připravený zájezd s noclehem u některého termálu, nejlépe v oblasti Varaždinu nebo i Daruvaru, kde i v prostorách modernizovaného koupaliště se běžně domluvíte česky – Daruvar je jakousi nepsanou metropolí české menšiny v Chorvatsku).
Takto se podařilo dát dohromady jeden autobus Fanklubu a jeden Tribuny sever, pár dalších fanoušků přicestovalo po vlastní ose. Pomáhal jsem připravovat a překládat i některé materiály pro oficiální web, kde najdete časem nevýznamnější fakta a postřehy kolem oslav, na našem webu bych se chtěl zaměřit na to, jak se tam cítil slávistických fanoušek.
Začít bych chtěl velkou jedničkou s hvězdičkou pro Tribunu sever. Oni se pečlivě na celý výjezd připravovali a rozhodně nezklamali. Zajistili si příjemné ubytování přímo v centru Splitu a zde jsme je také poprvé mohli potkat – se speciálními tričky i šálami k tomuto zápasu. To ale nebylo nic proti tomu, co předvedli v průběhu zápasu. Stadión Poljud sice má oficiální kapacitu 32 000 diváků, ale pro tento zápas se tam vměstnalo a přitom ani nijak netísnilo lidí nejméně o 10 000 více. Přišli slavit a to se každý rád uskrovní. No, a celý stadión bouřlivě zatleskal, kdy Ultras rozvinuli svoje choreo, jemuž vévodil velký namalovaný dort a pod ním nápis SVE NAJBOLJE! (vše nejlepší). Domácí choreo se však zdaleka nenechalo zahanbit mnoha originálními prvky dokumentujícími i historii Hajduku a barevně sladit do modročervených nápisů vytvořených všemi diváky!
On ten program byl vůbec bohatý. Začal večer před tím mohutným pyrotechnickým představením – celé město se zahrnulo do červena, svítily i přilehlé kopce. A nad Poljudem (stadiön Hajduku, stále moderní, byť byl vybudován při příležitost Mediteranských her již v roce 1979) se rozzářil pestrý ohňostroj; „vatromet“ byl i součástí pozápasových oslav na nábřeží, kde defilovaly mj. i lodě a snad stotisící lidí si přišlo zatančit a zazpívat s oblíbenými zpěváky! A kde vše začalo v symbolických 19:11!
Ale i vlastní den oslav, 13.únor, nezůstal zkrátka. Ranní mše v kostele sv.Ducha (Duje). Pochod k Chorvatskému národnímu divadlu, kde se konala slavnostní akademie a vzpomínkové fórum, ve 14.30 začaly oslavy přímo na stadióně. Přelet letadla a seskok parašutistů. Dechovka z blízkého Solinu a s ní mažoretky, cvičenky při moderní hudbě, populární písničky i historické dalmátské tance. A o přestávce? Parta nadšenců oběhla atletickou dráhu s oslíčkem, jedním ze symbolů klubu, kterého oblékli do bílého dresu Hajduku. Zpočátku se ono dobrácké zvíře trochu vzpouzelo, pak všemu přišlo na chuť a milí mládenci mu tak tak stačili! A těsně před zápasem doběhl na stadión i supermaratónec ze Sv.Filipa a Jakova, předseda tamějšího Fanklubu, který si od svého vzniku v roce 1950 říká Torcida Uběhl od pátku 150 km!
K fotbalu asi jen krátce – Slavia zaslouženě vyhrála 2:0 a její výkon se líbil. Hůře na tom byli domácí, kteří, jak se právem zdá, procházejí podobnou krizí jako Slavia. Musí prodávat hráče, mnozí se ptají, kam které peníze zmizely a bude-li někdo ochotný akcie koupit! Dokonce se právě před zápasem vyjádřil jeden starší novinář ve smyslu, kéž by se zápas vůbec nehrál, aby nepokazil celou tu krásnou atmosféru. Ale lidé přišli natěšeni a prohru svého týmu tentokrát zase za takovou tragédii nepovažovali. Jen si při odchodu Hajduku do šaten trochu zapískali a slávistům zatleskali, aby pak pokračovali v oslavách ve městě!
Zmiňme však přece jen jeden krásný moment. V 88.minutě nastoupil na hřiště Sefan Simić, mladší dorostenec Slavie. Sice se narodil v Praze, ale jeho tatínek, který tento moment prožíval se slzami v očích, pochází ze Supetaru na protilehlém ostrově Brač!
Většinu z nás již před obědem pojala krásná atmosféra slavícího města. Sice se sluníčko, jak původně meteorologové slibovali, neukázalo (v 15 předchozích dnech prý bylo úplné jaro), ale stejně to na koupání ještě nějaký ten týden nebude!
Chodili jsme po nábřeží i typickými uzonkými uličkami starého města, obdivovali Diokleciánův palác i krásnou obří sochu biskupa Grgura Ninského od největšího chorvatského sochaře Ivana Meštroviće, který si sám navrhl svoje mauzoleum severně ve vnitrozemí, v Drniši. Potkávali jsme se s lidmi, mnozí si s námi potřásli rukou. Všude jen samí dobří, usměvaví lidé. Vyvrcholení pro nás nastalo již při cestě na stadión. Procházeli jsme kolem náměstíčka, odkud zavonělo pečené maso. Koukneme se tam – máme ještě čas. Když místní parta zjistila, že jsme Češi, nepustila nás dále, dokud neochutnáme jejich výborné čevapčiće a nepřiťukneme si výborným dalmatským vínem! Živio Hajduk, živio Prag! Živila Slavija!
Ti z nás, kterým přirostl chorvatský Jadran celoživotně k srdci, si oživili při posledním pohledu na slavící Split jednu z vítězných písniček populárního festivalu Split 1979 – Zbogom Dalmacijo: „Nové léto až se opět objeví, všichni zas k Tobě přijdeme“. Přejme si, ať se to všem ve zdraví vydaří
Dobi
[nggallery id=98]