SLAVII LETOS NAVŽDY OPUSTILY DVĚ VELKÉ SPORTOVNÍ LEGENDY
Když byl v roce 1964 založen Odbor přátel, zdůrazňovali otcové zakladatelé, že vzniká pro záchranu slávistického fotbalu skomírajícího v tehdejším Dynamu Praha, ale že se obětaví nadšenci soustředí i na další, historicky neméně úspěšné sporty. Každý z tehdejších 18 oddílů měl v řadách OP svého patrona, podobně na tom byly i jednotlivé kraje tehdejší ČSSR, kde vznikaly odbočky jako houby po dešti. Věrní slávisté se tak všechny novinky dozvídali ze stránek „skoroměsíčníku“ Slávistický Zpravodaj, který sice oficiálně vydávala celá tělovýchovná jednota (dnešní SK), ale o jehož náplň se starali převážně členové OP. Lidé tak věděli o úspěších dalších slávistických sportů, o počátcích hokeje v naší vlasti, kde nechyběli slávisté, o četných titulech ragbistů, o slavných atletech Slavie, např. Ing.Doudovi, který byl prvním československým světovým rekordmanem ve vrhu koulí a od olympijského zlata v roce 1932 jej připravilo pouze zranění z 1. kola. Ale i bronz za domácími Američany byl považován za obrovský úspěch, stejně jako evropské zlato finišmana československé štafety 4×100 metrů Luďka Bohmana z roku 1971. Dalším známým slávistickým atletem byl Evžen Rošický, který se stal hrdinou svým statečným odbojem proti nacistickým vetřelcům. Po dlouhá léta byl pořádán jeho Memoriál. Je smutné, že vzpomínka na člověka, který zahynul rukou nacistických vrahů, byla vystřídána Memoriálem Josefa Odložila, který zahynul rukou vlastního syna. Ale i k takovýmto paradoxům u nás dochází.
Na přelomu 50. a 60. let, kdy začala hluboká krize slávistického fotbalu, nesly prapor našeho věčného klubu svými tituly především dva oddíly – ragbisté a odbíjenkáři, jejichž legendy si chceme v tomto medailonku připomenout, stejně jako i pozdější pravidelné schůze výboru OP, které se konaly každý čtvrtek v salonku restaurace na Žofíně, kam z blízké Zlaté kapličky odbíhal i Martin Růžek, někdy již nalíčený na nadcházející představení. Vedoucím restaurace byl přítel Václav Syrovátka, který svou slávistickou věrnost dával na odiv svým členstvím ve všech oddílech a odborech tehdejší Slavie a vystavoval svoje legitimace 17 sportovních oddílů a OP s nalepenými příspěvky! Proto jistě laskavý čtenář pochopí, že nedávno zesnulí představitelé dvou zmíněných sportů si zaslouží naši upřímnou vzpomínku!
ZA RAGBISTICKÝM HRÁČEM I ČINOVNÍKEM SLAVIE MILANEM BĚLOHLÁVKEM
V sobotu 27. července 2019 zarmoutila nejen ragbisty, ale i všechny věrné slávisty smutná zpráva, že nás navždy ve věku 89 let opustila jedna z legend slávistického ragby, Milan Bělohlávek (* 30. 4. 1930).
Jak uvedl ve svém nekrologu ragbyový svaz: „Byl poslední z generace, která v klubu působila od 50. let minulého století. Byl to muž, pro kterého byly sport, ragby a Slavia celoživotní upřímnou láskou“. Svou celoživotní aktivní činností vykonal pro ragby obrovský kus práce, zejména pro jeho popularizaci. Po dlouhá léta byl mj. pravidelným dopisovatelem deníku Československý sport, kde s podpisem MB fundovaně informoval o českém i světovém ragby v celé jeho šíři a kráse. Takoví novináři a dopisovatelé se už dnes žel příliš nevyskytují… Př. Bělohlávek byl dlouholetým hráčem milovaného klubu a po skončení bohaté sportovní kariéry i obětavým funkcionářem Slavie i ragbyového svazu. Se Zdeňkem Barchánkem byl zářným příkladem pravověrného slávisty a přesvědčeného optimisty, který byl u každé zábavy, se kterým byla radost být na hřišti, na tribuně nebo v klubovně. Mnozí dodnes vzpomínají na útulný slávistický stánek na trojském břehu Vltavy, kde se scházeli nejen ragbisté, ale podle potřeby i k některým akcím členové OP! Bohužel areál musel ustoupit tunelu Blanka a hezky řešenému mostu přes Vltavu, který nahradil nechvalně proslulý „řachták“ a ragbisté se stěhovali do Edenu…
Připomeňme, že slávistické ragby (v roce 2017 oslavilo 90 let své bohaté existence) má na svém kontě 10 druhých míst v ligové soutěži a především 13 titulů z let 1929, 1930, 1932, 1933, 1934, 1956, 1957, 1958, 1961, 1964, 1969, 1971, 2010, tedy i z let, kdy to s Dynamem bylo moc špatné! Současné postavené slávistického ragby není již tak komfortní a v jarní soutěži se mohlo pochlubit jediným vítězstvím v 8-členné soutěži. O to s větší úctou dodejme k Milanu Bělohlávkovi: Čest jeho památce a dík za vše, co pro naši Slavii vykonal!
VZPOMÍNKY NA SLÁVISTICKOU ODBÍJENKÁŘKU NAĎU ŠPELINOVOU
Bohužel nám unikla smutná zpráva, že 29. 3. 2019 zemřela Naďa Špelinová, výborná odbíjenkářka a vynikající žena těch nejlepších vlastností, která se obětavě projevovala v řadě oblastí lidské činnosti. Narodila se 29. dubna 1933 v severočeských lázničkách Bílině (ta mj. proslula oblíbenou léčivou kyselkou), odkud však musela po Mnichovské zradě, kdy nám byla ukradena velká část našeho pohraničí, tzv. Sudet, spolu se svými rodiči utéci před běsnícími henleinovci, podobně jako tisíce českých vlastenců. I přesto, že v Bílině žilo přes 40 % Čechoslováků a v Duchcově nebo blízkém Oseku, odkud pochází př. Dlouhý, to bylo dokonce 50 %, tak byli naši tzv. spojenci neoblomní. Z Bíliny se stala Bilin, z Duchcova Dux a třeba z Mostu výhradně Brüx. Prý na 1000 let… Rodina Špelinů se však uchytila v Praze, Naďa absolvovala po osmiletce i Sladkovského gymnázium a úspěšně vystudovala nelehkou matematicko-fyzikální fakultu, po jejímž absolutoriu získala titul promovaná matematička. Současné generace už asi nevědí, že komunistický Únor 1948 mj. skoncoval s tzv. buržoazními přežitky, mezi něž byly považovány i akademické tituly, a tak lidé chodili k promovanému lékaři, radili se s promovaným právníkem a za katedrou vyučoval studenty promovaný pedagog. Tento nesmysl byl brzy napraven navrácením titulu inženýrům a lékařům. Ostatní absolventi dalších oborů museli k získání titulu Dr. absolvovat ještě tzv. rigorózní řízení. V posledních letech mají aspoň před jménem i bez rigoróza titul, a to Mgr. I tady se zrcadlí kousek naší historie…
Symbióza sportu a náročného studia ji brzy vyšvihla mezi špičky pracovních i sportovních kolektivů. Po dlouhá léta pracovala v pražském Dopravním podniku Metro, v závěru pak na GŘ celého DP Praha. Sportovat začala v Sokole Vinohrady, na čas přešla i do Slávie VŠ Praha a ÚDA Praha, ale většinu své aktivní sportovní kariéry (1957-67) strávila v našem milovanému klubu. V letech 1959, 1962, 1963 a 1965, tedy v letech, kdy se klub a zejména jeho fotbal potácel v hluboké krizi, výrazně přispěla k ziskům 4 mistrovských titulů! Družstvo s Naďou Špelinovou, Paclíkovou, Synovcovou, Mikuleckou a dalšími vynikajícími odbíjenkářkami patřilo k ikonám tehdejšího československého sportu. Zejména jen těsné semifinálové vyřazení od suverénního Dynama Moskva v PMEZ patřilo k úspěchům našeho sportu! V roce 1958 byla členkou družstva, které získalo stříbrné medaile na ME v Praze a v roce 1960 pak bronz na MS v Brazílii! V létech 1960 až 1963 dálkově vystudovala trenérskou školu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po skončení aktivní kariéry se vedle rekreačního sportování ve slávistickém béčku věnovala v letech 1973-89 trénování družstva hendikepovaných mužů, když považovala volejbal pro postižení chodícího aparátu za vhodný sport. Seznámila se zde mj. i s velkým slávistou doc. MUDr. Václavem Smetanou a přivedla jej postupně i k aktivní práci v milované Slavii! Jistě měla zásluhu i na tom, že si jej pan Korbel vybral za jednoho ze svých spolupracovníků. Po jeho odchodu doc. Smetana od své činnosti neprchl, jako někteří konjunkturalisté a právem byl později zvolen za všemi oblíbeného předsedu OP. I on patřil po P. Hanušovi, M. Růžkovi, J. Vinklářovi, I. Prachařovi, R. Jelínkovi a M. Ondříčkovi ke všeobecně známým a váženým předsedům OP!
Naďa Špelinová byla též dlouholetou předsedkyní Trenérské rady Čs. svazu tělesně postižených sportovců a nezapomínala ani na rekreační sport ve svém podniku. Po dlouhá léta byla velmi aktivní členkou výboru OP a k této činnosti přivedla z Metra i později dlouholetého člena výboru Ing. Miroslava Mráčka, jehož jméno nacházíme mezi jubilanty s datem narození 19. 12. 1929! I proto jim patří vzpomínka a dík za prohloubení více než 13 let trvajícího “Freundschaftu“ s rekreačními sportovci z dolnolužické metropole Chotěbuzi (Cottbus). Za ta léta vznikla řada osobních přátelství a výměn české hory za baltské pobřeží na Rujáně, což vše ukončil až pád berlínské zdi, kdy se oběma stranám otevřely možnosti dalších výjezdů a přátelské styky skončily i na poli sportovním…
Každopádně platí, že i paní Naďa, která se jen těžko smiřovala s tím, že „dospělý“ volejbal žen v roce 2014 prý z finančních důvodů skončil, si zaslouží naši velkou úctu a ty nejlepší upřímné vzpomínky a dík za vše, co pro naši Slavii vykonala!
Dobi