Slávisté z Národního fandí Desítce

V neděli po představení Našich furiantů si přišli popovídat herci Národního divadla v Praze David Prachař a Ondřej Pavelka – oba velcí slávisté.

U Davida je to jasné: …já jsem chodil na Slavii, když mi bylo 5 let, to jsme ještě hráli druhou ligu. Což mi připomíná, že bychom tam i teď mohli spadnout, ale doufám, že ne!
Byly to tenkrát skromné doby: dřevěná tribuna, všichni stáli, pamatuju si přesně sektor a řadu, kam jsme chodili, pamatuju si jednotlivé hráče i s čísly: Hildebranta, Lálu… toho jsem tuhle ještě potkal v Praze!
Táta chodil i na slávistické plesy, protože byl předseda Odboru přátel, měl to moc rád. Spousta kamarádů, všichni snili o tom, že jednou bude Slavia  mistrem ligy. Tenkrát se to zdálo neuskutečnitelné a taky jsme si na to museli pěkně dlouho počkat!
Ondra Pavelka říká, že je „slávistou pocitově“. Tím, že není rodilý Pražák,  nebylo mu to jaksi dáno do kolébky, ale třeba bratranec byl slávista. Pak Ondra bydlel nějaký čas ve Vršovicích na Čechově náměstí. Chodil na pěkný fotbal na Slavii i na Bohemku a srdce ho táhlo do Edenu.
Na krásném novém stadionu se oba cítí doma, na tom se shodují – na Strahov taky občas zašli, ale to není k porovnání – Slavia patří do Edenu!
Je to slavný klub a to zavazuje, proto oba herce trápí, jak to s ní teď vypadá. Finančně, s odchovanci (vzpomínali ty nejslavnější – Kuku, Frantu Veselého ml. i ty pozdější hvězdy jako Marek Suchý a spol.),
taky se stadionem a hlavně  současným ostudným postavením v tabulce.
Ondra podotýká, že chceme-li něco změnit, je nutná medializace problému (a uvádí příklad z divadelního prostředí) a David dodává, že Slavii škodí, že je neprůhledná a často se jí dostává negativní medializace.
A fanoušci? Bohemáci drží pohromadě a jsou vděční za málo, zatímco do Slavie se odjakživa vkládají velká očekávání, a tak je tu spousta nespokojených.
Slavia představuje velkou tradici a  s tou se musí zacházet odpovědně a citlivě – trh je dnes nemilosrdný. Dá se strašně rychle zničit, co se velmi dlouho budovalo! Například teď má český fotbal koeficient jako Bělorusko a nároďáku se evidentně nedaří.
A Desítka pro domácí? Oba herci si myslí, že obecně je vnímána spíše jako  ozvláštnění politické scény, jakási recese. David říká, že by měla větší šanci na úspěch třeba v Anglii a dalších zemích, které žijí fotbalem a kde existují celé fanouškovské komunity, ale bylo by skvělé, kdyby se jí podařilo na tomto poli alespoň lokálně něco změnit, posunout, vylepšit.
Takže oba ZVEDLI RUCE PRO DESÍTKU

[nggallery id=86]