SLÁVISTICKÁ HYMNA STANDY PROCHÁZKY A V NÍ ZMÍNĚNÍ FOTBALISTÉ

ŠEST JMEN HRÁČŮ: CO JE SPOJOVALO A CO VŠE SI PŘIPOMENEME V ROCE 2019

I když naše historie není na výročí v letech končících devítkou tak bohatá jako osmičkové roky, stalo se toho také dost. Například před 600 lety usedl i na český trůn po smrti Václava IV. císař Zikmund Lucemburský. Národ v „lišce ryšavé“ viděl hlavního strůjce upálení Mistra Jana Husa! Před 100 lety se poprvé oficiálně objevilo jméno slovenského hlavního města Bratislava a nahradilo tak česky psaný Prešpurk nebo slovenský název Prešporok, jistě se bude vzpomínat i na vpád Wehrmachtu do zbytku naší vlasti 15.břena 1939 nebo listopadové události v roce 1989. Ale řada kulatých a půlkulatých výročí se bude týkat i Slaviea na ty se soustřeďme. 85 let letos uplyne od památného mistrovství světa ve fotbale v Itálii, které skončilo jedním z  největších úspěchů naší historie, kde nám poslední krůček pokazil neobjektivní sudí Eklind a jeho ochránce – diktátor Mussolini! Ve finále nastoupilo 8 slávistů (Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Sobotka, Svoboda a Puč)! A další čtyři slávisté byli členy širšího kádru!

Pokud bychom si měli v roce 2019 připomínat jubilea největších a  nejvýznamnějších a nejvěrnějších příznivců  Slavie, nesmí mezi nimi chybět jméno Standy Procházky, oblíbeného zpěváka zejména dechové hudby, skladatele i textaře, který by se 7.srpna 2019 dožil 100 let. Rodák z Mostu zdůvodňoval svou lásku k dechové hudbě a k původní české písničce i vzpomínkami na poněmčované severočeské pohraničí, kdy česká písnička byla velkou oporou pro všechny Čechy zejména tam, kde tvořili významnou komunitu – například právě v Mostě, Oseku, Duchcově či Litoměřicích! A na tato jeho slova jsme si mimo jiné vzpomněli i při posledním rozloučení po jeho úmrtí ve věku 96 dne 16.4.2016. Na pohřbu zazněla i jeho písnička „Ten mostecký zámek nad hornických krajem“, kdy z jeho hlasu zazníval smutek nad zbytečně zničeným architektonicky cenným městem a stále si uvědomovali jeho hořkost, kdy se nakonec ukázalo, že uhelné zásoby jsou daleko menší, než někteří geologové tvrdili. Přidejme k tomu i lásku ke Slavii a ke všemu českému, fotbal nevyjímaje – i proto je Procházkova hymna sestavena v lidovém tónu, i když v době vzniku už zněly modernější melodie!

„Bican, Čambal, Plánička, Ženíšek, Puč, Vodička! Kdo by neměl tahle jména rád!….“zpívá Standa Procházka v hymně „Naše věčná Slávie“, kterou jsme měli možnost poprvé slyšet při oslavách 80 let slávistické kopané v roce 1976! Šest jmen slávistů z nevýznamnějších. Jména veleslavná, ale i pozapomenutá, ale všechny nějak spojená se slavným MS ve fotbale v roce 1934!! Přibližme si několika řádky jejich nositele a připomeňme si některá jubilea a další zajímavosti s nimi spojené. 

85 let od úspěšního „stříbrného“ MS 1934 v Římě

Jsme na začátku roku 2019 a jistě si počátkem léta připomeneme 85.výročí památné MS ve fotbale v Římě, které bylo právem považováno dlouho za největší úspěch československé kopané, kdy nás až velezrádný švédský sudí Ivan Eklind před očima diktátora Mussoliniho a pro jeho potěšení od pocty nejvyšší odstřihl. A všech 6 hráčů zmíněných v hymně Naše věčná Slávie bylo přímými úřastníky tohoto  svátku fotbalu. Patřil k nim samozřejmě i Pepi Bican, avšak ten ještě v dresu rakouského Wundertemu, který také „pod pekelnou taktovkou“ Eklinda prohrál v semifinále rovněž s Itálií! 

Josef BICAN (*25.9.1913- +12.12.2001)

Připomeňme si, že vídeňský ČechJosef Bican se objevil po určitých tahanicích s Rakušany ve Slavii až v roce 1937, podobné to bylo se získáním jeho československého občanství, takže bohužel nestihnul MS v roce 1938 ve Francii!. Je pochován na pražském Vyšehradě a na jeho pomník přispívali i jednotliví členové OP! Do jeho věhlasu fenomenálního střelce zasáhla žel válka a později i důsledky Února, kdy pro Gottwaldova zetě generála Čepičku byl třídním nepřítelem č.1 a jako „buržoazní sportovec“ se musel v letech 1949-51 seznamovat s prací a životem dělnické třídy zejména v ostravských Vítkovicích! Ale v letech vyhnání ještě Čepička posměšně vykládal, jak ten slavný Bican konečně kope – jako nádeník! Bican se však do Slavie vrátil, poslední ligový zápas  sehrál 20.listopadu 1955 proti Žilině, poslední ligovou branku vstřelil 21.srpna 1955 Jiskře Liberec při její roční ligové epizodě. Pak se po léta věnoval trenérské činnosti, vedle Slavie  (jako trenér se zúčastnil roku 1956 i památného zájezdu Dynama do jižní Afriky), oceňováno bylo mj. i jeho trénování v Belgii! Za Slavii! Sehrál 282 ligových zápasů, v čs. lize, nastřílel  446 gólů, z toho 28 „ve vyhnanství“ ve Vítkovicích. Mezi pozoruhodnosti patří i to, že jeho žena Jarmila zemřela přesně 10 let po něm, 12.12.2011). O odblokování jeho klatby se zasloužil i jeho velký obdivovatel, redaktor deníku Československý sport Josef Pondělík, mimo jiné i knížkou BICAN A 5000 GÓLŮ, kde zdůraznil mimo jiné i jeho lásku k fotbalu a fotbalovému umě+ní nejen před hledišti vyprodaných stadiónů, ale i při jakémkoliv „fotbálku“. Naopak na jeho popularitě se více než negativně podepsal jeho nezvedený syn Ivan, který třeba vyžadoval milión Kč jen za používání jména „Bican“ dnešní Slavií!…

Štefan ČAMBAL (*10.12.1908-+18.12.1990)

Bratislavský rodák byl nadmíru spolehlivým středním záložníkem (při tehdy uváděném systému 2-3-5 bychom jej směle mohli nazvat podle dnešního systému stoperem).  V letech 1922-29 hrál za ČsŠK Bratislava (dnešní Slovan), poté na rok přestoupil do Teplitzer FK a v letech 1931-36 oblékal dres Slavie. Za reprezentaci ČSR sehrál 21 zápasů (bez střeleckého úspěchu) v lize byl autorem 11 branek. Na závěr kariéry přesídli do Zlína a potom se úspěšně věnoval trenérské kariéře, zejména v zahraničí. Za války trénoval reprezentaci Slovenského štátu, působil i v Austrálii, Rakousku a Švédsku; v NDR si jej oblíbili ve vojenském Vorwärtsu Berlín.  Poté, co stará garda Vorwärtsu při Memoriálech Vlasty Kopeckého vystřídala budapešťské celky, tak jeden z prvních dotazů směřoval na to, jak si vede Stefan, a jejich setkání bylo více než srdečné. To už byl Vorwärts přestěhován do pohraničního Frankfurtu nad Odrou, aby ve východní polovině rozděleného Berlína nepřekážel preferovanému Dynamo „Stasi“ Berlín! No, a zapomenout nesmíme ani na přátelskou pomoc Spartě v jejím druholigovém ročníku 1975/76 při návratu do ligy! Pochován je na hřbitově v Ďáblicích

Se Štefanem Čambalem dodejme ještě tři lingvistické zajímavosti. Na mapě Indie najdeme řeku Čambal, možná, že ani všichni nevědí, jak vznikla domácká podoba jména Štefan. U Vaška či Venci, Míši, Káji či Pepy to není nic neobvyklého. Ale Pišta? To musíme zabrousit do maďarštiny, kde ekvivalentem jména Štěpán je Ištván, no, a odsud už je to k Pištovi blízko. A další zajímavostí najdeme i v jeho životopise, kde je uvedeno jako rodiště Prešporok. Snad u málokterého města najdeme tolik variant názvu města. Z řečtiny vychází Istropolis (město na Dunaji), z latiny pak Posonium, které převzala maďarština jako Pozsony (čti: Požoň). No, a další pojmenování, to německé Preßburg, vychází ze staroslovanského Preslavův či Bratslavův hrad. A až do roku 1919 používala čeština název Prešpurk, slovenština Prešporok! TGM vyvinul u mocnosti při vzniku ČSR velké úsilí, aby „krásavica na Dunaji“  byla připojena k ČSR jako významný přístav a tudíž spojnice se světem! Nebylo to vůbec lehké, ve městě mělo drtivou převahu německy a maďarsky mluvící obyvatelstvo, ale podařilo se. Dodejme, že PREŠPURK byl více než 200 let, kdy v centrálním Uhersku řádil Turek  (1538-1784) hlavním městem Uher a až Josef II. vrátil sídlo metropole do Budapešti! Nová republika hledala pro město slovanský název a došlo se k současnému názvu. Rok 2019 tak je rokem 100. výročí názvu města Bratislava!!!

František PLÁNIČKA (*2.6.1904-+20.7.1996) – 115 let od jeho narození

Představovat do podrobností tohoto fenomenálního brankáře by bylo nošením dříví do lesa. Kapitán „stříbrných Římanů, ve světě známý jako „der goldene Bubi Planyka  –  zlatý chlapec Plánička (v němčině se vyslovuje dvojhláska „ck“ jako „k“). Člověk dodržující životosprávu i vzorné rodinné vztahy (vychovali dvě dcery, vlastnil vilku v Horní Liboci s plotem se slávistickými hvězdami), celý život pracoval jako úředník penzijního ústavu a na turnaj do Říma si bral dovolenou, celý život zůstával věrný své Slavii, za niž aktivně po dlouhá léta hrál, a to potom i za XI. internacionálů!. Na Spartu to sice měl z původního bydliště blíže ale při projeveném zájmu jej doslova vyhnali slovy  „my u nás nečepujeme v kantýně ani malé pivo, takže malé pivo nepotřebujeme ani v brance“ (měřil 172 cm, ale vše dokonale nahradil mrštností a obětavostí! Díky jeho robinzonádám se mimo jiné stal celoživotním slávistou i Miroslav Horníček! Sehrál celkem 969 zápasů, z toho 742 vítězných. Dlouho byl rekordmanem v počtu startů za reprezentaci (73), až jej později uměle vypsaným zápasem překonal Ladislav Novák z Dukly… (Nyní je frekvence mnohem častější, a tak dosahují rekordmani mnohem vyšších čísel). Jeho kariéru ukončila zlomenina ruky při MS ve Francii 1938 proti Brazílii, které dochytal se zlomenou rukou. Pak se věnoval především své práci v „penzijňáku“. Až do vysokého věku nastupoval za XI. internacionálů a byl oblíbeným účastníkem četných besed a málokdy chyběl i při Memoriálu Vlasty Kopeckého či na finále nebo při finálových zápasech turnaje OP v malé kopané, kterou pořádali mládežníci OP! Je pochován na Vinohradech, v té části na druhé straně tramvajové trati směrem k Floře.

Ladislav ŽENÍŠEK (*7.3.1904-+14,5,1984) – rovněž 115 let od jeho narození

Právem si vydobyl přezdívku Král slávistických besed. Od věcnějšího Františka Pláničky se lišil svou vitalitou, výřečností a člověk často nevěděl, da se příběh skutečně stal nebo si něco přimyslel. A pokud se na některé odbočce sešli oba, bylo o zábavu perfektně postaráno. Všude jej bylo plno, nebál se ani košilatějších vtipů, rád nazýval sovětského vládce soudruhem Březiněvsem, perfektně dokázal vyprávět třeba vtipy o zadrhávajících koktalech (kam se na něj hrabe nějaký Pitkin alias Křivský), přidal některou historku ze svého života, nejraději tu, když působil ve Spartě Chicago (to město bývalo někdy nazýváno největším českým městem…) a i s nezapomenutelnou mimikou vyprávěl své zážitky, když pomáhal prodávat textil a matce se synem dokázal vnutit o 3 čísla větší sako (ale chlapec pak prý do té velikosti brzy dorostl…). Krásnými zážitky přibližoval i příhody z trampské osady Ztracenka, kterou později pohltila Štěchovická přehrada. Přitom měl krásné manželství ,  jeho dcera se stala hudební virtuózkou v Ostravě. Měl  i v pozdním věku vynikající fyzickou kondici. Rád s námi jezdíval do Nového Města pod Smrkem, kde bývala výborná aktivní odbočka a kde jsme byli ubytováni v secesní budově Městských lázní. Hned po příjezdu nám zmizel a za pět minut už absolvoval svoje metry v příjemných vodách bazénku! Měl na to, aby se dožil stovky. Ale celkem banální nehoda zaviněná nepozorností, kdy do auta, v němž ho vezli kamsi na besedu, z boku narazil jiný řidič a při hospitalizaci mu chyběl pohyb a chřadnul a chřadnul… Je pochován v Hodkovičkách.

Svou fotbalovou kariéru zahájil v SK Pardubice a rád v této souvislosti  vyprávěl o svém pobytu v Červeném Kostelci, kde vzniklo neobvyklé přátelství vynikajícího herce a výborného fotbalisty. Vzpomínával, jak o 14 let mladšího Martina nosíval na ramenou a dodával bonmot: „Kdybych jej býval tehdy upustil, mohl pak hrát maximálně Quasimoda!.… V roce 1924 přichází do žižkovské Viktorky, odkud si na rok „odskočil“ do Sparty Chicago. V roce 1929 přichází tento tvrdý až nesmlouvavý obránce do Slaviei, za niž hraje až do roku 1935! Na MS 1934 by ve svých 30 letech nejstarším hráčem celého MS!!!

Antonín PUČ (*16.51907-+18.4.1988)

Vynikající levé křídlo, další aktivní člen římské jedenáctky, rodák z Jinonic začal svou kariéru ve smíchovských klubech – Čechii a SK.  Do Slavie přišel jako osmnáctiletý v roce 1925  a působil zde plných 18 let a v sešívaném dresu odehrál 700 zápasů!  Byl proslulý svými ostrými falšovanými střelami. Hrál na levé straně útoku, nejprve jako spojka, po příchodu Vlasty Kopeckého pak jako levé křídlo. Po skončení kariéry ve Slavii přestoupil do žižkovské Viktorky a na závěr kariéry se vrátil na Smíchov a pak po dlouhá léta působil v mužstvech internacionálů! Vstřelil 123 ligových branek, z toho 112 za Slavii a 11 za Viktorku. Za reprezentaci sehrál 59 utkání a vstřelil 34 branek! Startoval na 2 MS, v roce 1934 a 1938 a do síně slávy vstoupil vedoucí brankou finále proti Itálii. Ale, jak už jsme psali, sudí Eklind a v hledišti mj. diktátor  Mussolini se postarali o to, že se nakonec mistrem světa stali Italové! Ti vyrovnali těsně před koncem a v prodloužení pak zdecimované, pokopané Čechoslováky porazili celkový výsledkem 2:1. 

Antonín VODIČKA (*1.3.1907-+9.8.1975)

Je určitě nejméně známým ze šestice hráčů vybraných do písně. Mnozí si myslí, že to bylo pouze z důvodu rýmu s Františkem Pláničkou, ale pokusíme se dokázat, že je podceňován neprávem!  S fotbalem začínal ve Staroměstské Olympii a krátce pokračoval v Unii Žižkov. V 18 letech, roku 1925, přestoupil do Slavie a hrál za ni až do roku 1938, tedy 13 let. Odehrál za Slavii 163 zápasů a vsítil 3 branky. Byl příkladem záložníka, který byl spolehlivý především při obranných úkolech, tedy v dnešním smyslu defenzivního záložníka! Za reprezentaci ČSR odehrál 18 zápasů a byl i účastníkem památného MS 1934, i když „sapér“ (někdy byl takto pojmenováván díky shodě jmen s jednou z nezapomenutelných postav Dobrého vojáka Švejka…) na tomto MS nenastoupil ani na jednu minutu, ale titul vicemistra světa mu rovněž patří, stejně jako o 42 let později Dušanu Herdovi a Paľo Birošovi po ME v Běehradě!!

Je tedy zřejmé, že Standa Procházka vycházel z  MS 1934, které, snad jako každý český fanoušek poctivě a pečlivě sledoval. Hymna se rodila v 70.letech minulého století a jistě by si v ní zasloužil svoje místo i stříbrný medailista Jan Lála z MS 1962 v Chile nebo, v době prvního uvedení hymny, i třeba čerstvý  mistr Evropy František Veselý (hymna však byla připravována dříve), ale ponechme autorovi právo na jeho rytmus, umělecký projev a jen dodejme, hlavně pro mladší generaci, úplný  text hymny:.

Naše věčná Slávie, 
odmalička už je v srdci mém! 
Odznak její krásný je, 
nosím ho jak pravý diadém.

Bican, Čambal, Plánička, 
Ženíšek, Puč, Vodička! 
Kdo by neměl tahle jména rád, 
vždyť nás proslavila tolikrát!

Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má, 
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená, 
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní, 
proto, hoši, s chutí do toho, 
ať jste vždy a všude vítězní!

Kotel (Tribuna Sever) si ji zkrátil na popěvek Bican, Puč a Plánička z nebe se dívají, jak Slávie válí!

Ať je to tak či onak, popřejme Slavii do nadcházejícího půlroku splnění snu o titulu i pokračování Evropskou ligou co nejdále! Belgický Genk nemusí být v únoru přece nepřekonatelný‘

Dobi (redakčně nekorigováno)