SLÁVISTICKÉ HYMNY – DNES A DŘÍVE

Přijdete-li dnes do Edenu, určitě uslyšíte nejnovější slávistickou hymnu, „Slááávieee, bílo-červený“, která se nakonec vžila a bereme ji jako svou! Ale nebyla jedinou a i minulé hymny měly ve své době svou cenu a půvab!

A nakonec přidáme i texty 3 slávistických hymen, kterými se pyšní naše odbočky – Brandýs nad Orlicí, Cvikov a Rožďalovice! Nepřidáte se nějakými vzpomínkami?Po dlouhá léta bývala nefalšovanou hymnou oblíbená lidovka:

Červenobílý, to se mi líbí,
To já mám, to já mám rád!
Červenobílý, to se mi líbí.
Za ty chci do smrti hrát!

Vždycky se mi líbívala
Červená mašle v hlavě,
Za rok se změnily časy
Nosím ji v povijaně!

Na některých odbočkách se zpívával přizpůsobený  třetí a čtvrtý verš
Červenobílí jsou mistry ligy!
Těm budu do smrti přát!

To vše bylo neměnné prakticky do obrody českého fotbalu, kdy se z Dynama stala opět Slavia a připojili sezměnou jména i  sparťané a bohemkáři.. A z příznivců se stali opět fanoušci, všemu se věnoval i rozhlas, televize a film – byla to ta kulturní „zlatá šedesátá“, kde vše ukončil vpád „vstupců“ 21.srpna  Já si pamatuji jeden popěvek z jakési estrády, kdy zazněla slova slávisty až za hrob, Milana Neděly. Bylo to na jaře 1965, před návratem Slavie do ligy a Milan Neděla zazpíval:!

Když hraje Slávie, tak padaj´góly,
Když hraje Slávie, hezčí je svět!
Příští rok bude hrát zas´hlavní roli,
Jako ji hrávala šedesát let!

A rok nato to byla opět Slavia, která hrála hlavní roli o titul ji připravil nesmyslnou penaltou sudí Fencl, lampasák a tudíž dukelák, která tak Slavii (a přiznejme, že i tak trochu Spar)ě) titul ukradla; Slavia pak čekala dalších 30 let!!!). A popěvek pokračoval a Milan Neděla svým hlasem velebil tehdejší tým Slavie:

Obrana, ta vůbec starosti nám nedělá,
Protože v ní hraje kdo? No přece Lála!
Lála, Lála, Lálalalala!

Byl tu jiný kabaret a opět Milan Neděla a popěvek se slovy:

Já však jenom pro sport žiji,
Musíme jít na Slavii!
Sledovat budeme obrannou hru Lály,
Dívat se, jak Píša pěkně střílí z dáli!

Jestliže však soudruh sudí
Spravedlivý hněv v nás vzbudí,
Postihne ho jistě, jak už brzy pozná,
Postihne ho naše pomsta hrozná:
Pošleme ho do háje,
Kde příroda krásná je!

To už ale plně žil fotbalový život v hledištích i v zázemí. Odbor přátel Slavie zahájil do té doby nevídané hnutí fanouškovských klubů. Parta se scházela – tam, kde to bylo možné. V Činoherním klubu, kde byl osvětlovačem Robert Stein či později na Žofíně, jemuž šéfoval slávista nejryzejší, př. Syrovátka. A rodily se tam další nápady:

Pokřik:  Heja, heja, Slavia!

Či parafráze Mělnické polky:

Červenobílý, to se mi líbí, to je ta barva Slávie – Slávie!

A k prvním znovu-ligovým zápasům nastupovala Slavia pod taktovkou velkého slávisty, dirigenta Karla Karutgartnera (Karel Vlach byl naopak sparťan) a hrálo se tak trochu pochodová píseň  BABETA  z filmu Kdyby tisíc klarinetů!

Z euforie šedesátých let nás vyléčila jedna jediná noc hrůzy a i když tanky později (po)odjely, přišla husákovská normalizace. Zase jsme se uchýlili do zahrádek a chalup, ke knížkám a do muzeí, nevěřili nikomu a nikdo nevěřil nám! Ale my jsme měli svoji Slavii! A být slávistou bylo tak trochu i protestem proti normalizaci, snahou nezapomenout na ten svěží jarní větřík, který za Dubčeka zavanul! A kde to jen šlo, pronikali jsme Slavií. Byl tu Ringo Čech a jeho nezapomenutelná kapela s dalším slávistou Viktorem Sodomou. A při každém zápase zněla píseň:

Kam hrabou se nejhezčí slečny
Na mou lásku, můj idol věčný,
Ne nejhezčí, která mezi námi je!
Tou mou velikou láskou je – Slávie!

Kluci zlatí, kluci zlatí!
Kluci zlatí, jen góly platí!
Kluci zlatí, kluci zlatí!
Žádná kouzla – a jen ukažte jim, jak se hraje!

Až na onen svět budu veden,
Rád půjdu, vždyť je tam Eden!
A tam přece léta už domov pravý je-
Mé veliké lásky, mé Slavie!!!

Kluci zlatí…

V roce 1976 slaví Slavia osmdesátiny fotbalu v klubu. A scházejí se opět, jako po léta  obnovy a záchrany Slavie, umělci s ostatními slávisty. A zrodily se dva nezapomenutelné popěvky. Především tu byla zpěvácká ikona Slavie –nedávný oslavenec – Standa Procházka a jím zpívaná píseň, kterou vzal za svou (aspoň její část) i dnešní kotel:

Naše věčná Slávie
Odmalička už je v srdci mém!
Odznak její krásný je!
Nosím ho jak pravý diadém!

Bican, Čambal, Plánička!
Ženíšek i Vodička!
Kdo by neměl tahle jména rád,
Když nás proslavila tolikrát!

Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má!
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená!
Slávie, Slávie, jak to krásně zní!
Proto, hoši, s chutí do toho!
Ať jsme vždy a všude vítězní!!!

Trochu zapomenuta však byla jiná melodie z tohoto večera. Jaromír Vomáčka byl nejen vynikající skladatel a partner tehdy velmi oblíbené zpěvačky, Yvety Simonové! Byl to i velký slávista! A také vlastenec a proslavil se i popěvkem, za který musel pykat až za hrob!

Běž domů, Ivane!
Čeká Tě Nataša!
Běž domů, Ivane!
Tady Tě holky nemilujou!!

… a nezapomeň si tu klobouk!

Typicky českým způsobem tak reagoval na vpád Rusů do Československa v roce 1968, který násilně ukončil Pražské jaro a znemožnila tak experiment tzv. třetí cesty mezi tvrdým stalinismem a loketismem, který prožíváme třeba dnes. Hold to tedy nevyšlo… O to hůře pro lidi, kteří se angažovali. Slávista Vomáčka doskládal, slávistka Marta Kubišová dozpívala.. Ale jen ti nejvěrnější věděli, že níže uvedený popěvek, který jsme z rozhlasové kabiny hrávali po každém vstřeleném gólu Slavie hrávali, složil odepsaný Jaromír Vomáčka, kterého nejvíce proslavily dnes opět hrané „Vánoce, Vánoce přicházejí“. I tuto neškodnou a milou píseň Husák s Biľakem zakázali a pokud jste melodii chtěli slyšet, stačilo zajet do Drážďan nebo Berlína – tam „soudruzi z NDR neudělali chybu“, přeložili ji do němčiny a vesele zněla třeba na populárním Striezelmarktu na drážďanském Altmarktu! To byly paradoxy, pane Vaněk!
A poslední douška vyzývala Ivana k návratu, kdy  respektovala výrok Jana Wericha, který tvrdil, že člověk je doma tam, kde si může pověsit svůj klobouk!!! Chápeme někdy ještě moudrost těch lidiček, kteří za ni často i trpěli?
Text popěvku zněl:
Slávie, Slávie, den ode dne lepší je!
Slávie, Slávie, ta nás všechny přežije!!!  Hurrááá!!!!

A konečně je tu předposlední hymna zrodivší se za pana Korbela a nazpívaná tehdejšími hráči v roce 1991:
Červená a bílá hlásí nástup,
Vlajka stoupá k výšinám!
Hleďte, chlapci, vzhůru, co je nás tu!
My věříme Vám, Vy nám!
Tak do toho šlápnem´, útok střílí,
V obraně co hráč, to dříč!
Ať se soupeř čílí, jak se čílí,
My mu nepůjčíme míč!

Dej, dej gól, Slávie!
Dej, dej gól, Slávie!
A ty na to máš, ty na to máš!
Slááávie,
Dej, dej gól, Slávie!
Jsi favorit náš!

Sešívaném útok ať se řítí
Od vlastního vápna dál,
Nejlepší je míč, co skončí v síti!
Zvítězí, kdo skóroval!
Zase bude zpívat celý Eden
Na hřišti i v zámezí!
Jeden gól je málo – JEŠTĚ JEDEN!
Slávie, ta ZVÍTĚZÍ!

Líbí se Vám texty? Snad je zachována kdesi i melodie některých popěvků. I v tom je kultura a kultivovanost Slavie! Čas od času některé melodie zaslechneme, ale snad časem dáme dohromady celou zde citovanou mozaiku!

A dodejme i 3 hymny našich odboček, které jsme našli v našem archivu. Nemáte také svoji?

HYMNA BRANDÝSKÝCH SLÁVISTŮ
Text:          Petr Tomášek
Hudba:         Miloslav Dostál
(oda aktivní členové odbočky)

My jsme ti Brandejští, slávisti od Orlice,
milujem Slavii stále víc a více.
Barva červená a bílá
nás tu dávno sjednotila
a naší láskou je
vždy věčná Slavie.
MEZIHRA
Městečko maličké
je srdcí labyrint
v něm se však neztratí
kdo fandí Slavii.

Náš klub je špičkový
každý to o nás ví
a tak kdo rozum má
s námi si užívá
MEZIHRA
Kdo může,sportuje…….
a kdo ne , fandí jen……
všichni se bavíme………
a nejen fotbalem……….
SÓLO KYTARA
My jsme ti Brandejští, slávisti od Orlice,
milujem Slavii stále víc a více.
Bílá a červená
duši nám vždy polaská
…..ať žije matka naše…..
.…rodná,slovanská…..
Dohrávka

Rožďalovská hymna

Je statisticky dokázáno,
že slávisty jsme každé ráno!
A i když je tma jako v ranci
sparťan nemá celkem žádnou šanci

Refrén: Když Slavie vyhraje,
se sparťany nuda je!
Sparta neříká nám nic,
jsme slávisti z Rožďalovic!

Vždyť Vy jste byli vždycky rudí,
se soudruhy v zádech prví,
ale naše srdce červenobílý
nám dodávalo vždycky síly!

Refrén

Tak vyslyšte to naše přání
Slavie, ta není k mání!
A že by měla vždy jen vyhrát!:
Ať pod kostelíčkem můžem´ zpívat!

Refrén

My hvězdu máme jen na prsou,
tak soupeři ať už se třesou!
Pak ať zní do nekonečna:
SLAVIA ZŮSTANE VŽDY VĚČNÁ!

HYMNA CVIKOVÁKŮ
1892
událost vskutku královská
Červeno-bílá Slavia,
svojí pouť právě začíná
Ref.
To jsme my, Cvikováci
Milující Slavii
Jsme to my, Cvikováci
Naší pražskou Slavii
To jsme my……
Klubismus ještě nevymřel
V našich srdcích stálé místo má,
Červeno-bílá Slavia
Na severu příznivce svý má
Ref.
Do Edenu , s láskou chodíme,
Na zápasy dresy nosíme,
Taky šály v barvách klubovejch
Protože MY jsme Slavia…
Ref.
HYMNA SPOLEČNÁ  – SEVERNÍ
Na severu země české,
v horách krásných Lužických,
Nachází se město malé,
Cvikov v názvu majicí.
Co se ve Cvikově děje,
vlajky vlají , trubky zní.
Červeno-bílá parta,
do Prahy právě uhání.
Ze Cvikova, z České Lípy
společná síla severní.
na sobě dresy svého klubu,
Eden pak v peklo promění.
Tak už jsme tady, už se hraje,
rychle pivko, klobásu.
kluci v dresech sešívanejch
hrajou fotbal na krásu.
Slavia pět golů vsítí,
v tento krásný podvečer,
Po zápase soupeř šílí,
My vracíme se na sever.
Na na na na na na ………….