SLÁVISTICKÝ DEN DOPLNĚNÝ KUPOU BAVORSKÝCH LAHŮDEK!
Několik střípků ze zdařilé akce pohledem návštěvníků
Př. Vlček popsal v článku o zdařilém slávistickém odpoledni možná až příliš skromně vše, co se první srpnovou sobotu L.P. 2016 v městě dudáků na řece Otavě událo. A že toho bylo hodně k naprosté spokojenosti všech účastníků, není pochyb! Ale zkusme tuto zdařilou akci doplnit ještě několika postřehy zvenčí, protože jsme v hledišti mohli potkat i členy několika odboček dokonce s odbočkovými vlajkami – ať už o byli Vikingové z Lípy, kteří se stali nejvěrnějšími fanoušky slávistických fotbalistek, Area114 či parta kolem Tribuny sever, kdy z tohoto hloučku po celý zápas znělo povzbuzování. A bouřlivě byli pozdravováni i přátelé z blízkých Klatov, organizátoři úspěšného Setkání slávistů. A pod hloučkem těchto věrných slávistů stáli i tři fanoušci v barvách zřejmě nejpopulárnějšího klubu Německa (snad mi tento výrok přátelé z Lipska, Bádenska či Porýní odpustí…). Př. Syrovátka s př. Býčkem patří mezi časté návštěvníky akcí na odbočkách, i zde byli po celou dobu centrem pozornosti, mimo jiné i z důvodu zájmu o bezprostřední líčení zážitků z úspěšné pohárové mise v Portugalsku! A protože se jednalo o zápas žen, potkávali jsme i několik bývalých hráček Slavie – některé s kočárkem, jiné v hledišti. Připomeňme tak především populární „Poly“ Jarku Rinnerovou, která už po několik let úspěšně vykonává funkci vedoucí mužstva, ale z úspěšné marzinovsko-zurynkovské éry nechyběla na tribuně ani Dáša Procházková!
Pro Strakonické to bylo obrovské nasazení, neboť bylo vlastními silami potřeba zajistit vše kolem této veleakce – přípravu hřiště i šaten, gastronomické zázemi a pořadatelskou službu! K tomu pak jazykovou podporu. Bayern je sice vysoce profesionální klub s mezinárodním kádrem, přesto tam však převažovaly Němky, Rakušanky i Švýcarky, a tak si nikdo nedovedl připustit, že by komunikace a alternativní hlášení zazněly v jiném než německém jazyce. I to Strakoničtí zvládli perfektně!
Největší nadšenci sledovali program již od samého začátku, kdy v zápase slávistek z ročníku 2005 s o rok mladšími chlapci ze Strakonic v hezkém zápase hraném na tři třetiny vyhrály slávistky 3:2, ale viděli jsme na obou stranách řadu krásných akcí. O přesných seskocích parašutistů jste se mohli dočíst ve strakonické reportáži, dodejme i dokonalou organizaci přístupu a prodeje vstupenek, které byly ve tvaru pásky na ruku se symboly obou klubů a byly zároveň losem do tomboly. A závěrečným bonbónkem bylo i několik míčů s podpisy hráček vhozených do zaplněného hlediště! Ale i ty ostatní mohly hřát aspoň kartičky s podpisy mistrovských slávistek z autogramiády.
Porážka 1:5 byla možná až příliš krutá. První obrovskou šanci měly totiž po chybě hostující brankářky slávistky, ale branka byla žel tak nějak příliš úzká… A pak se projevily bohatší zkušeností a asi i fyzická převaha hráček bavorského celku. Opět se potvrdilo známé pravidlo, že v dějinách a ve fotbale neplatí „kdyby“! K postavám hráček Bayernu stojí za to ocitovat slova jednoho diváka: “To jsem zvědav, jak si s těmi valkýrami naše menší holky poradí“ (zřejmě narážel na postavy severských hrdinek oper Richarda Wagnera).
S blížícím se začátkem zápasu narůstala nervozita pořadatelů, kde převažovaly dvě otázky, zda vůbec přijdou lidé a zda vydrží počasí, když předpovědi byly všelijaké. Odpověď na první otázku tak nějak předpověděl př. Syrovátka –„ já před každým zápasem na Slavii vykouknu tak půl hodiny před začátkem a většinou je pusto a prázdno. A pak se vše jako mávnutím kouzelného proutku zaplní!“ A bylo tomu tak i ve Strakonicích na útulném stadiónku Na Křemelce, kde strakonická odbočka nachází mimo jiné svoje zázemí. A s tím deštěm? Spadlo pár kapek (spíše kapiček), na chvíli se i ochladilo, ale jinak i svatý Petr ukázal, že je slávistou a vydatnější přeháňky poslal hlavně na sever od města, směrem k Příbrami.
Strakonická odbočka byla obnovena před 2 roky (s datem téměř na den shodným se startem Bayernu) a právem se zařadila do špičky OP. Silvestrovské derby a únorové Slávistické vepřové hody, následovala exkurze do pivovaru spojená s besedou a nyní i mezinárodní utkání! Jejich raketový vzestup pokračuje a nabízí se myšlenky, kdy nějaká odbočka zorganizovala vlastními silami nějakou mezinárodní akci.
Musíme jít ve vzpomínkách hodně nazpět. Memoriál Vlasty Kopeckého byl pořádán od roku 1968, od roku 1970 pak přímo některou z odboček. Byl navržen jako mezinárodní turnaj a zpočátku byla zvána Hertha (západní) Berlín. Každému ale bylo brzy jasné, že za poměrů tzv. normalizace přátelství „s revanšisty“ dlouho nevydrží, a tak bylo nutno hledat další vhodná mužstva internacionálů. A zdroj byl nalezen v Budapešti, především v podobě tehdy družebního Vasasu, který vystřídal jednou Ferencváros. Tlumočení obstaral – kdo jiný, než polyglot Lexa Bokšay a Maďaři se ukázali jako dobří parťáci. Je pak od roku 1977 vystřídala stará garda Vorwärtsu Frankfurt nad Odrou z NDR, kteří byli také oblíbenými účastníky. Po všechny ročníky vládla přátelská atmosféra, často potvrzovaná i při večerní kulturní akci! S jedinou výjimkou začátkem 80. let v Čerčanech, kdy Frankurtští vehementně a právem protestovali proti nominaci tehdy osmnáctiletého Ivana Haška do staré gardy Sparty, protože skládal zkoušky na práva a nemohl odjet na soustředění áčka Sparty. Trenér Ježek tehdy nařídil vedoucímu mužstva, aby hrál za starou gardu. Němci právem nedovedli pochopit, že by proti nim nastoupil 3x mladší kluk. Dokonce to hrozilo odjezdem našich hostů zpět, ale nakonec horké hlavy vychladly. I díky tomu, že Hašek nakonec nenastoupil. Ale jinak opravdu převažovaly ty krásné zážitky, kdy na každé odbočce bylo znát, kolik úsilí a srdíčka akci věnují! Ať už se Memoriál odehrál v Hlinsku, Nové Pace, Čáslavi, Rokycanech, Litoměřicích, Poděbradech, Neratovicích či Frenštátu. Po roce 1990 tradice Memoriálu upadala a po roce 1993, kdy byla akce v Lounech pouze jednodenní bez zahraniční účasti a bez doplňkového programu. Následný pořadatel se už nenašel a tato tradice žel skončila.
Strakoničtí tak úspěšně navázali na tuto krásnou tradici mezinárodních setkání a dokázali, že jsou schopni jako odbočka zorganizovat snad vše. A určitě do Strakonic co nejdříve zavítá i populární Setkání slávistů. Jistota úspěchu je zaručena!
Dobi
děkujeme za chválu, ale bez podpory Sk Slavia Paha, Odboru Přátel i vedoucí mužstva žen ( Mirka Fousková) by jsme tuto akci neuspořádali. Bylo nám ctí takovouto akci uspořádat.
předseda
odbočky odboru přátel
SK Slavia Praha
Jan Vlček
Ta podpora je třešničkou na dortu, věřím, že když kdokoiv vidí nadšení takových lidiček, jakými jste Vy, jde vše jednodušeji… Já jsem to popisoval z hlediště a vyznělo to, jak jsem popsal. A to je ten hlavní poznatek, to je i ten závazek do budoucna! dÍky! Dobi
Marzinovsko – zurynkovská éra nebyla. Byla éra Vildy Marzina a teprve po letech éra Josefa Zurynka. To pouze k upřesnění komentáře o velice zdařilé akci.
Já vím, Karle. Ale já to vzal globálně a spojil jsem tyto dvě oddělené éry jako symbol předchozích úspěchů! My pamatujeme hodně a pamatujeme i vše, kdy jsme se snažili vše popsat do nejmenšího detailu. Žádné „centimetr, žádná míra“ Žádné „Sparta nebo parta“ nebo „Turnov či Trutnov, vždyť je to jedno!“. Víš, o čem mluvím. Mně šlo o to, stručně připomenout dvě nejslavnější postavy na trenérské lavičce těch dob už z dnešního pohledu dávných!