Slávistův „Pražský“ víkend
Jak já byl po té minulé sezoně naštvaný, to se nedá ani popsat. V hlavě jsem měl jediné:„Ať mi vlezou na záda, už s tou bandou nechci mít nic společného!“ Jenže uteklo pár týdnů a já opět stál u kasy v Edenu a kupoval si permanentku na další ročník.
No, a protože rozhodně nepatřím k těm, kteří si myslí, že bojkot a nepodporování Slávie je to pravé, vyrazil jsem po Bohemce i na náš první skutečně domácí zápas s Mladou Boleslaví. Teprve tam (hanba mi) jsem zjistil, že se blíží 100. výročí narození nejlepšího útočníka všech dob, pana Josefa Bicana.
Druhý den jsem tedy nelenil a vzal manželku na výlet do Prahy. Do programu byla mimo jiné zahrnuta i návštěvu Vyšehradu s jasným cílem – slávista je slávistou vždy a všude, a tak se rodinný výlet stane i příležitostí k uctění památky největší slávistické legendy.
Byla neděle, krásné počasí (možná až moc) a já stál mezi hroby velikánů naší historie. Najít „Pepiho“ není problém, i když nezkoumáte plánek hřbitova. Prakticky už od vchodu na hřbitov (ten u katedrály) se na příchozí lehce usmívá. Přesně takový, na jakého vzpomínají pamětníci a jak ho my ostatní známe z dobových fotografií – silný, energický a noblesní. Netrpím žádnou zvláštní sentimentalitou, ale považuji si za čest, že jsem příznivcem stejného klubu, za který Josef Bican hrál a který miloval. O to víc mě zarazilo, jak nesourodě tohle místo vypadá. Bicanova skvělá busta se hrdě tyčí nad podivně neurčitou kamennou deskou. Zašlý a špatně čitelný nápis neříká o Bicanovi prakticky nic a identifikovat barevnou placku uprostřed jako znak Slavie, to dokáže jen opravdový znalec. Zahraniční turista je prakticky bez šance.
V hluboké úctě jsem zapálil Pepimu svíčku a v duchu vzdal hold vynikajícímu hráči i nezdolnému člověku, kterého žádný soupeř, ani nepřízeň osudu nedokázali zlomit. Zároveň jsem se nemohl ubránit myšlence, že taková osobnost, jakou byl Josef Bican, by si zasloužila důstojnější památník. Vím, že Slavia chystá stavbu pomníku přímo v Edenu, ale tohle je něco jiného. Je to samozřejmě jen můj subjektivní názor, ale mně se ta kamenná deska zdá opravdu hrozná. Neměl by se právě tady znovu angažovat Odbor přátel, který má udržování tradic takříkajíc v popisu práce? Už jednou se přece sbírka konala. Což takhle udělat ještě jednu a požádat autora busty, aby nějakým vhodným způsobem upravil i desku? Náš Pepi Bican by si to určitě zasloužil. Čest jeho památce!
Pro FO OP Slavia Praha: Tomáš Petráň