SLAVNÍ SLÁVISTÉ NEJSOU ZDALEKA JEN MEZI UMĚLCI!
PROF. MUDr. JAN PIRK, DrSc. OSLAVIL DVAASEDMDESÁTKU
Současný nouzový stav způsobený pandemií koronaviru nás odřízl nejen od pravidelného rytmu ligových zápasů, ale z pochopitelných důvodů znemožňuje i setkávání přátel, zájmových skupin a kamarádů, odkládají se třídní srazy, umocněné těžkosti jsou i s nejsmutnějšími chvílemi každého člověka. Naštěstí je zde internet a další komunikační média. Já si například nedovedu představit domácí práce i sezení u počítače bez zvukové kulisy rozhlasu. Tou je pro mě vysílání regionální stanice Českého rozhlasu Sever, kde se aspoň mně zdá, že všichni mají tak nějak k lidem blíže. A mezi oblíbené pořady patří i hodinka rozhovorů moderátora Luboše Xavera Veselého se známými i méně známými osobnosti, kterou přenášejí všechny regionální stanice ČRo. V úterý po Velikonocích byl hostem pořadu kardiochirurg a přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., v současnosti jeden z nejuznávanějších operatérů na světě (https://region.rozhlas.cz/jan-pirk-o-srdci-nikdo-nevi-vsechno-8132405). Dubnové životní jubileum velkého slávisty není sice kulaté, ale jistě si zaslouží připomenutí i na našich stránkách.
V upřímném rozhovoru jsme se vedle připomínek unikátních lékařských úspěchů mohli dovědět i o jeho zálibách a koníčcích. Pozoruhodný byl třeba už i fakt, že do rozhlasového studia pan profesor přijel rovnou z úspěšné operace, která trvala téměř čtyři hodiny. Jan Pirk se řadí mezi evropskou chirurgickou špičku se svými sedmi tisíci úspěšnými operacemi srdce a stovkami transplantací (prvou provedl v roce 1991). Ročně uskuteční přes 300 operačních zákroků.
Narodil se na hranici Žižkova a Vinohrad. Do základní školy chodil na náměstí Jiřího z Poděbrad, navštěvoval gymnázium Na Pražačce. Až do maturity byl přesvědčený, že se stane námořním důstojníkem. Na Žižkově bydlí dodnes nejen on, ale i jeden z jeho synů. Profesor Pirk je už čtvrtým lékařem v historii rodiny. Stejné povolání vykonával jeho pradědeček, dědeček, kardiochirurgem byl i jeho otec, lékařem je i strýc a sestra. V roce 1970 se Jan Pirk oženil a s manželkou Blankou, povoláním vychovatelkou, mají dva syny. Ani jeden z nich však v rodinné tradici nepokračuje. Jeho radostí a nadějí jsou vnoučata, kterých má pět.
Po dokončení studia začal pracovat jako sekundární lékař v nymburské nemocnici. Následně vyhrál konkurz na místo vědeckého aspiranta v IKEM, kam nastoupil 1. října 1974. Jako chirurg pracoval šestnáct let na Klinice kardiovaskulární a transplantační chirurgie. V roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát věd. V letech 1983–1984 absolvoval výměnnou stáž v oboru srdeční chirurgie na Ochsner Medical Foundation v New Orleans v USA, v letech 1990–1991 byl konzultantem na chirurgickém oddělení Univerzitní nemocnice v dánském Odense. Mezi lety 1991-2017 byl přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, od roku 1995 působí jako přednosta celého zdejšího Kardiocentra. V roce 1997 se stal docentem a byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. Profesorem chirurgie byl jmenován v roce 2000, je atestovaným lékařem hned několika oborů, a to jak chirurgie, tak kardiochirurgie a cévní chirurgie. Je členem mnoha odborných a vědeckých společností, přednáší po celém světě.
Má rád staré věci, ať jsou to knihy, desky nebo motorky. Mezi jeho největší koníčky patří sport, především běhání, triatlon či jachting. Za Lékařský Triklub Praha běhá maratón, půlmaratón či závod na 10 km. Je úspěšným účastníkem mnoha běžeckých, triatlonových a lyžařských závodů. K běhu se dostal přes pozemní hokej, který v dětství hrál nejprve krátce za Slavoj Vyšehrad a později za pražskou Slavii. S nástupem do zaměstnání si uvědomil, že ve své profesi si nemůže dovolit zranění rukou, a proto kontaktní sporty přestal provozovat a zaměřil se na běh. Běháním si kompenzuje stres v zaměstnání a udržuje fyzickou kondici. S Ivanou Matyášovou napsal knihu rozhovorů Srdce a srdíčka Jana Pirka, která vyšla v roce 2007. Život je podle něj barevná vitráž. „Někdo může být špičkový ve svém oboru, ale nemá čas na knihy, ani neví, co je to jít do divadla, na koncert. Krásné věci mu unikají. Já se snažím, aby co nejvíce sklíček z vitráže mého života zářilo,“ říká s oblibou.
Zmíněný rozhlasový rozhovor se proto logicky stočil i na sport. Na moderátorovu otázku: „Vy jste prý velký slávista?“ pan profesor odpověděl: „Já jsem nejen fanouškem naší Slavie ale i jejím členem! Ale přiznám se, že pro mě znamená slovo pravý fanoušek dokonce více než člen! Členem může být kdekdo, ale pravý fanoušek, ten to má všechno v srdci!“
Možná, že jeho příslušnost do naší velké a věčné slávistické rodiny je pro někoho překvapením. Do rodiny, kterou reprezentovali a reprezentují vynikající umělci. Jen namátkou: Martin Růžek, Miroslav Horníček, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Josef Vinklář, Miroslav Ondříček, Jan Kačer, Vladimír Čech, František Ringo Čech s Viktorem Sodomou, Milan Chladil a desítky dalších! Ale nejen uměním je živ člověk. Ke Slavii se upřímně hlásili a nejen slovně našemu klubu pomáhali i významní lidé z oblasti politiky, vědy či sportu: Alois Rašín, Jan Masaryk nebo Edvard Beneš, světoznámý astrofyzik Jiří Grygar, vynikající ortopéd doc. Václav Smetana, vítěz Wimbledonu Jan Kodeš (ten v IKEM před několika lety úspěšně absolvoval transplantaci srdce) nebo olympijská vítězka Mirka Knapková-Topinková. A samozřejmě prof. Jan Pirk!
Jistě se (nejen mezi slávisty) nenajde člověk, který 20. dubna aspoň symbolicky nepopřál profesoru Pirkovi k jeho 72. narozeninám nejen hodně zdraví a osobního, sportovního i slávistického štěstí, ale i mnoho dalších úspěšných operací, při nichž navrací lidské bytosti zpátky do života!
Dobi