STANDA PROCHÁZKA – 100. VÝROČÍ NAROZENÍ
Naše věčná Slávie, odmalička už je v srdci mém
Odznak její krásný je, nosím ho jak pravý diadém!
Bican, Čambal, Plánička, Ženíšek, Puč, Vodička…
Kdo by neměl tahle jména rád, vždyť nás proslavila tolikrát!
Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má
Slávie, Slávie – to je barva bíločervená!
Dnes hraje Slávie, jak to krásně zní
Proto, kluci, góly dávejte, ať jsme vždy a všude vítězní!
Věčná Slavie, Stanislav Procházka
V hektickém rozjezdu letošní sezóny, kdy liga začínala už v polovině července a nedočkavě jsme se těšili na start letošního ročníku Ligy mistrů, zůstalo v pozadí 100. výročí narození oblíbeného zpěváka a velkého slávisty Stanislava Procházky, který byl znám a vystupoval pod jménem Standa Procházka. Ale snad prodleva není příliš dlouhá, abychom si toto výročí ještě mohli připomenout!
Narodil se v Mostě v hornické rodině jako nejmladší z pěti dětí (měl dva bratry a dvě sestry). Poté, co mu zemřela maminka a tatínek se znova oženil, se odstěhoval v 16 letech do Kolína, kde se vyučil číšníkem, ale hudba a zpěv jej lákaly nade vše, a tak brzy začala jeho kariéra. Písničky Ale ne, ale ne, Nikdy se nevrátí, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni doslova zlidověly, byl i u rozjezdu dívčího orchestru Slávinky. Nikdy se netajil láskou k naší věčné Slavii, dokonce se v mládí aktivně zúčastnil i několika tréninků! Brzy si získal úctu všech slávistů a nikdy nechyběl na akcích zejména při obrodě našeho milovaného klubu!
Dobře si uvědomoval, že Slavia neměla opravdovou vlastní hymnu. Populární slávistické karnevaly zahajovala historická skladba v lidovém duchu Červenobílý, to se mi líbí. Při návratu do ligy zněla při nástupu slávistických hráčů na hřiště semaforská skladba Babeta, která symbolizovala atmosféru ročníku obrody a návratu do ligy 1964/65 a tehdejší vlajkonoši si v nejlepším slova smyslu přivlastnili první takty Mělnické polky: „Červenobílý, to se mi líbí, to je ta barva Slávie, Slávie!“. Jeho skladba, o niž se plně zasloužil a jejíž slova jsme vetkli do úvodu tohoto článku, zazněla poprvé při oslavách 80. výročí založení slávistické kopané uprostřed 70. let, ale to jej již předběhla skupina F. R. Čecha a Viktor Sodoma skladbou Kluci zlatí. Později, v rámci oslav titulu po 49 letech nazpívali fotbalisté Slavie píseň Červená a bílá hlásí nástup, kterou jsme si také připomněli při letošním Setkání slávistů v Bělé pod Bezdězem, kam zavítal i její autor – další věrný slávista, Karel Vágner! A později se objevil i moderní rytmus skladby Slávie, bíločervený! Částečně si slova Standy Procházky vzali za svá i členové Tribuny Sever do popěvku: Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slávie válí, který se také zdárně ujal!
Prostě a jasně – Slavia znamenala pro Standu Procházku, stejně jako pro většinu z nás kus života. A dovolte mi několik osobních vzpomínek. Každoroční sezóna Odboru přátel mívala tři vrcholy – Memoriál Vlasty Kopeckého na některé odbočce, výroční schůzi s nádhernými a nezapomenutelnými projevy Martina Růžka a vždy vyprodaný Slávistický karneval v obou křídlech paláce na holešovickém Výstavišti, tehdy nazývaného Fučíkárnou. A počítalo se i s výraznou pomocí party vlajkonošů při dopolední výzdobě sálů, stejně jako pak ve funkci pořadatelů a případně i při prodeji suvenýrů, zejména karnevalových klobouků z polystyrenu. Jen málokdo si troufnul přizvat partnerku, která by se hlavně kvůli všem povinnostem musela po většinu večera asi i nudit. Program byl zaměřen na střední a starší generaci, tedy převažovala dechovka a starší skladby, které zaplňovaly parket párovými tanci. My jsme ale toužili, zda by po skončení povinností nepřišly i pro nás kýžené chvilky a možnosti si „zatrsat“ (pokud se to však někdy realizovalo, někteří starší účastníci si dost stěžovali na hlučnou hudbu i příliš – podle jejich názoru – „moderny“). A v jedné reportáži o karnevalu jsem si povzdechl, že převaha dechovky mladé lidi nepřiláká… Při některém příštím fotbalovém zápasu mě pak Standa vyhledal a pravil: „Ty, Dobi, ty nemáš rád české písničky? Víš, čím vším byly pro nás Čechy v poněmčeném severočeském pohraničí?“ Mně zasvítily oči a probudilo se srdce Severočecha… Slovo dalo slovo a mohu říci, že se z nás stali přátelé. A nikdy nechyběly při rozhovoru vzpomínky na starý dobrý Most a jeho nezapomenutelný ráz, který musel ustoupit těžbě uhlí. Pak jsme se hlavně setkávali při každoročním zakončení sezóny na slávistické zahradě v usedlosti Maikoland v Libiši, kde účast a program zajišťovala tehdy nejsilnější odbočka z Loun. A vždy pozvali i Standu, který pozvání krajanů ze Severu rád přijímal, ale už u brány prohlašoval, že přišel jen za kamarády, nikoliv zpívat! Ale za 10 minut už držel v ruce mikrofon a kolem červenobílého plotu usedlosti se hromadili i mnozí kolemjdoucí!
Do poslední chvíle byl aktivním slávistou, nechyběl ani při oslavě 120. výročí založení Slavie v Národním divadle, kde v roce 2012 vystoupil za bouřlivého nadšení přítomných! Pak se ale jeho zdravotní stav žel podstatně zhoršil a 16. dubna 2016 ve věku 96 let zemřel. Na pohřbu v zaplněné síni krematoria nechyběly vzpomínky na Standu-slávistu, ale ani na rodný Most a zazněla jeho dojemná skladba Ten mostecký zámek nad hornickým krajem! Uzavřela se tak obsáhlá a bohatá kniha života tohoto oblíbeného člověka!
Vzhledem k tomu, že přelom září a října 2019 přinesl zprávu o úmrtí dalšího vynikajícího českého zpěváka, který se rovněž několikrát vyjádřil o své lásce ke Slavii, kdy mimo jiné byl svého času nedílnou součástí OP Slavie i Klub Karla Gotta, se sluší na závěr uvést i jeho vzpomínku na Standu Procházku: „Při mém úplně prvním vystoupení v koncertní kavárně Vltava roku 1958 jsme se Standou Procházkou stáli na jednom jevišti. On byl tehdy už velkou zpěváckou hvězdou. Nešlo si bez něho představit rozhlasové vysílání, měl za sebou už hodně úspěšných gramofonových desek, dokonce hrál i ve filmu. Přitom se s tím, jak se říká, nijak nevytahoval, nenosil nos nahoru. Naopak si mě, začátečníka, vzal jaksi pod svoje ochranná křídla. Radil mi, pomáhal – a také se upřímně radoval z mých stoupajících úspěchů.“
Dobi
