Tři zajímavé rozhovory Jana Čapka

Pro ty z Vás, kteří se ptali, proč se odmlčel náš autor rozhovorů č.1 Jan Čapek, přinášejí odpověď následující řádky. Honza Čapek byl na léčení v Teplicích a ani tam nezahálel. První dva rozhovory tudíž souvisí s Teplicemi, kde nyní působí jak trenér Plíšek, tak i hráč Kalivoda, kteří mají část své kariéry spojenu se Slavií. A představovat Františka „Boby“ Zlámala věrným slávistům – to by bylo nošením dříví do lesa.

Dodejme, že Jan Čapek oslavil 12.dubna šedesátiny a jménem všech čtenářů webu mu přejeme dodatečně vše nejlepší a hodně elánu při tvorbě zajímavých rozhovorů i dalších postřehů!

Jiří Plíšek: Z Boleslavi přes Slavii, Bosnu, Slovácko, Ústí a Spartu do Teplic

S trénováním jsi začal poměrně brzy a tvé první působení bylo v Mladé Boleslavi…

To bylo mé první profesionální působení, jinak poprvé jsem trénoval v 19-ti letech na Ruzyni.

Tak brzy jsi začínal kvůli nějakému zranění?

Trénovat jsem chtěl vždycky a taky mě to už od začátku bavilo. Ve 20 letech jsem si zranil koleno a tím se to vyřešilo, pokračoval jsem pouze na jiné pozici.

A do Slavie jsi přišel po Boleslavi?

V Boleslavi jsem byl tři a půl roku, pak za mnou přijel Honza Říčka a dostal jsem nabídku jít trénovat ve Slavii. V té době jsem byl v Boleslavi asistentem v druhé lize mužů a zároveň jsem dělal šéftrenéra mládeže. A potom, co přijel Honza a dal mi nabídku ke spolupráci, jsem přišel do Slavie.

Bylo to překvapení. Ale po několika letech ve Slavii s dorostem, jsi překvapivě odešel do bývalé Jugoslávie…

V A-dorostu jsem byl tři roky, zároveň jsem byl u mládežnických reprezentací a potom jsem dostal nabídku jít trénovat Željezničar Sarajevo, a tak jsem se dostal do Bosny.

Celkem jsi tam byl úspěšný, ale čím se to zvrtlo?

To je pravda, byli jsme první v tabulce. Bohužel tam v té době probíhal mocenský boj, takže ti co mě přivedli, byli svým způsobem „vyhnáni“ z klubu a místo nich nastoupila jiná garnitura, která byla složená spíše z kriminálníků, než z lidí, kteří mají rádi fotbal. Nejdříve se mě snažili přetáhnout na svoji stranu, ale na to jsem odmítl přistoupit a víceméně jsem odešel společně s vedením klubu, protože to byli lidé, kteří mě přivedli a připadalo mi vůči nim nekorektní, abych v klubu dále pokračoval.

Do Slavie jsi se už vrátit nechtěl a šel jsi spíše do Sparty.

To ne, potom co jsem se vrátil ze Sarajeva, jsem po nějaké chvíli, po zimní přípravě, dostal nabídku od pana Hrdličky jít trénovat do Ústí nad Labem, které mělo tenkrát problémy se záchranou v druhé lize. Takže jsem tam přešel, druhou ligu se nám podařilo zachránit a v Ústí jsem pokračoval dál.

A pak následoval odchod do Sparty.

Také ještě ne. Předtím jsem šel do Slovácka a až potom do Sparty.

Ale ve Slovácku jsi byl velmi krátce?

Byl jsem tam asi tři měsíce, a na vlastní žádost jsem ukončil angažmá, protože nebylo možné pokračovat dál.

A do Slavie jsi se už nechtěl vrátit nebo nebyl zájem?

Ne že bych neměl zájem. V tu dobu, kdy jsem končil ve Slovácku, jsem se sešel i s vedením Slavie. Když jsem se vrátil ze Sarajeva, tak jsem se sešel i s panem Leškou, který v té době projevoval docela velký zájem o to, abych přišel v nějaké pozici k A-týmu Slavie, ale nakonec to celé dopadlo jinak, Slavia se v té době rozhodla pro jinou cestu a já jsem tehdy na základě toho souhlasil se spoluprácí s Ústím. A když jsem končil ve Slovácku, tak jsem se krátce sešel s Petrem Doležalem, který mi nabízel spolupráci v rámci mládeže. Funkce sportovního managera Sparty byla pro mě nakonec zajímavější.

Hledání talentů v Jižní Americe…

Ne jenom to, měl jsem na starosti celou strukturu a koncepci Sparty od béčka dolů, byl jsem součástí sportovního managementu A-týmu, dělal jsem koncepční věci, a do toho se začala rozvíjet struktura skautingu, do čehož zapadala i návštěva Jižní Ameriky, kde jsem byl na mistrovství světa sedmnáctiletých hráčů. Potom jsem byl v Ekvádoru a absolvoval jsem cestu do Brazílie, což bylo součástí jedné z mých úloh ve Spartě.

Podařil se v Jižní Americe nějaký nákup?

Nakonec se nepodařilo, měli jsme dobré tipy na velmi zajímavé hráče, ale bohužel finance jsou stále velkou překážkou, není jednoduché rozhodnout se pro nějakou investici a věřit tomu, že se to podaří. Je to škoda, protože hráči, které jsme si vytipovali, se ve svých klubech výrazně prosadili dokonce až do reprezentací svých zemí. Tipy jsme měli dobré.

A potom přišla nabídka z Teplic, kde jsi navázal na dobrou práci trenéra Rady a chopil ses toho velice úspěšně. Je to tak?

Nebyla to práce jenom Petra Rady, byla to práce i jeho předchůdce Vlasty Marečka, kterého je třeba taky vzpomenout. Oba patří mezi významné trenérské osobnosti, které zde působily, určitě bylo na co navazovat a myslím si, že se nám to podařilo docela zdárně.

V současné době, za Tvého působení, to vypadá také velice dobře. Máte nakročeno, nechceme to zakřiknout, ale je to velmi slibné.

Uvidíme jak to celé dopadne, soutěž je ještě dlouhá. Máme vlastní vize a představy o tom, jak pracovat do budoucna a to že se nám daří, je příjemné a všichni si to užíváme. Už loni, kdy jsme vyhráli pohár, jsme byli odměněni za naší práci. Nesmírně si vážíme toho, že se můžeme pohybovat tak vysoko v ligové soutěži a tak dlouho a je to pro nás veliká čest.

Co bys řekl s odstupem času na ta zranění, ke kterým došlo při utkání se Slávií?

Znova se budu opakovat a shodovat se všemi, kteří to viděli s nadhledem a objektivně. Bohužel došlo ke dvěma nešťastným situacím, které se ve fotbale stávají a bohužel k tomu došlo v jednom utkání, ještě ke všemu rychle za sebou, určitě nás to všechny mrzí. Nejdůležitější je, aby se kluci dali rychle do pořádku a mohli opět vyběhnout na trávník. Věřím tomu, že to pro každého dopadne dobře.

Dá se říci, že se ve světě hraje ohleduplněji?

Takhle bych to nespojoval, tam nebyla žádná neohleduplnost, prostě to byly nešťastné situace.       U Martina Kleina to v podstatě nebyl ani faul a u souboje Matula-Janda, tam možná šlo o horší odhadnutí situace, možná i trochu nešikovnosti, ale určitě v tom nebyl žádný úmysl. Ve světě jsou také velmi důrazné a tvrdé zákroky. Důležité je, že v tom nebyl žádný úmysl a je třeba se od toho odrážet.

Děkuji za rozhovor a přeji Ti, ať Ti jde trénování stále dobře!

Slavii přeji vše dobré, mám na ni pěkné vzpomínky.

Ale ta nejpodstatnější penalta, proti Ajaxu, se proměnit povedla!

[nggallery id=59]

Vzpomíná David Kalivoda(ve Slavii strávil třináct a půl roku).

Rozhovor připravili Marie-Anna Štěpánková a Jan Čapek

Davide, Ty jsi zcela neočekávaně  zmizel ze Slavie i přes nelibost fanoušků.

Je pravda, že to, jak můj odchod proběhl, bylo celé nějaké podivné a jestli to bylo přes nelibost fanoušků, tak mě to jenom těší a na fanoušky vzpomínám jenom v tom nejlepším

Byl to nakonec Mirek Beránek, kdo Tě přivedl do Brna?

Ne, pan Beránek přišel do Brna až po půl roce, co já jsem tam působil, takže v tom prsty neměl.

Jak to vypadá, moc dlouho jsi tam nevydržel, ale když jsi hrál proti Slavii, tak jsi se myslím prezentoval brankou.

Ne, gól jsem sice nedával, ale je pravda, že ty zápasy, které jsem proti nim hrál, tak jsme vyhráli, mám pocit. V Brně určitě, na Slavii jsem nehrál.

Mám za to, že jsi střídal a dal jsi branku.

Opravdu ne, to vím určitě, že jsem gól nedal (branku vstřelil Tomáš Došek, hrálo se 3.5.2009, David hrál celý zápas a těsně před gólem se zasloužil o nepříjemný roh – pozn.red.)

A proč po roce a půl odchod do Teplic? Byl to Tvůj zájem?

V Brně jsem byl rok a pak přišel pan Beránek, půl roku jsem nastupoval stabilně a po půl roce začal pan Beránek dělat manažera. V Brně jsem měl podepsanou nějakou smlouvu s jinými lidmi, než kteří tam v té době byli, a ta smlouva byla bohužel pro Brno neakceptovatelná. Pan Beránek mi k tomu něco řekl a na základě toho jsme se rozešli.

Dá se říct, že pro Tebe bylo ve Slavii osudové kopání desítek? Ať už je to v pohárech, při cestě za titulem a pak ty neproměněné?

Tak neproměněná byla vlastně jenom jedna, tenkrát v Plzni, ale myslím, že tu nejdůležitější jsem proměnil a neřekl bych, že to bylo osudové. Penalty jsem kopal a jediná, která se mi nepovedla, byla v Plzni. Ale ta nejpodstatnější proti Ajaxu se proměnit povedla a myslím, že pro fanoušky a pro Slavii to bylo nejdůležitější.

Ve Slavii jsi byl pravidelným členem základní sestavy, hrál pohár, Ligu mistrů. Teď de facto konec,  Teplice hrají bez pohárů.

Slavie se samozřejmě vždycky snažila hrát na prvních místech, aby mohla hrát poháry, a když jsem tam byl, tak se většinou poháry hrály. Teplice jsou nyní na takové pozici, že poháry hrály také. Teď tu možnost máme znovu a hodláme se o to poprat, uděláme všechno, abychom v pohárech byli příští rok zase.

Co si pamatuji, Tvé začátky nebyly nejlepší – časté hostování, rezerva.

Ano, ve Slávii jsem byl jako mladý a konkurence byla veliká, kupovali se hráči za x miliónů, takže pro nás, co jsme tam přišli z dorostu, to bylo těžké a neměli jsme šanci do toho nějakým způsobem zasáhnout. Ale doba se změnila a dnes se to v podstatě otočilo a ti mladí hráči jsou v úplně jiném postavení, než jsme byli my tenkrát.

Takže myslíš, že ta hostování nebyla na škodu?

Ony v podstatě žádné jiné možnosti nebyly, v té době ve Slavii hrál Ivo Ulich a další hráči takových jmen, v podstatě reprezentanti, a proto pro sedmnáctiletého či osmnáctiletého kluka bylo takřka nemožné dostat se do zápasu, takže se to řešilo hostováním a mně určitě to něco dalo. Ale teď jsem tady na Severu a nemá cenu se zabývat minulostí.

Děkuji a přeji Ti, aby se Ti v Teplicích dařilo a aby vyšly i poháry.

Děkuji a zdravím slávistické fanoušky!

Jeden z příkladů slávistické věrnosti – Franta „Boby“ Zlámal

[nggallery id=58]

Tak Franto, když jsi začínal ve Slavii, bylo to někdy v době, kdy už byl odbor přátel založený a bylo de facto ve Slavii po největších existenčních problémech.

Tak určitě, pamatuju si, že odbor přátel už tu byl a byl tu pan Šulc s přezdívkou „Papá“. A bylo to v roce 1969. To jsem přišel. Bylo to,  myslím, v průběhu července. Pamatuju si to jako teď, když tam byl vedoucím mužstva pan Puč.

Tenkrát jsi přišel z České Lípy?

Ale kdepak!  Já jsem přišel rovnou z vojny, z Tábora. Z Dukly Tábor, kde se na mě přišel vždycky dívat pan Bartůněk. A pan Bartůněk tu byl s panem Vopravilem, tehdejším předsedou oddílu kopané..

V těch letech se hodně mluvilo o novém stadionu.

Tehdy už byly náznaky, že by se mělo stavět. Stadion nebo něco takového, ale furt se to jen oddalovalo a oddalovalo a už jsem nevěřil, že se to postaví. O novém stadionu se úplně vážně začalo mluvit, když mi předseda ukazoval maketu stadionu. Ale už nevím, jaký to byl rok. Ten stadion měl tehdy stát 44 milionů. Měl být postavený krásný nový stadion. A začala se rozebírat levá strana stadionu a tak jsem věřil, že se začne. Ale pak to nějak nezačalo, nevím z jaké příčiny, že se stadion nezačal stavět.

Přišel rok však rok 1973 a opět boj o setrvání v soutěži. Tenkrát se hrálo v květnu v Třinci. Za vámi přišli herci pan Pešek a pan Kemr.

[nggallery id=60]

Ano pamatuju si na to. Přesně si na to pamatuju. To byl zápas o všechno, vlastně o čtyři body (za výhru byly jen dva body, pozn. red.). Zápas jsme zvládli. Pamatuji si, že mírně pršelo. Oni přišli před zápasem a začal nám pan Pešek promlouvat do duše. A tak něco nádherného jsem dlouho neslyšel. Pak políbili naše červenobílé dresy a odešli. A pak nám to dalo takovou sílu, že jsme se na ten zápas tak připravili, že ho musíme vyhrát. A nakonec jsme ho vyhráli. Vyhráli jsme ho 4:1. Franta Cipro, Zdeněk Klimeš, Franta Veselý, pamatuju si to jako teď. Bylo to něco úžasného. To byl druhý zápas od konce, pak jsme hráli s Duklou, kde jsme na s ní Bohemce prohráli 1:0, ale poslední zápas jsme vyhráli s Teplicemi 3:1 a tím jsme se vlastně zachránili.

Něco o reprezentaci. Myslím, že v té reprezentaci toho moc nebylo. Ale jeden zápas si pamatuju na Letné.

Tak byl jsem v kádru 23 let. Zápas byl, myslím, s Francií a Polskem ještě v Košicích, kde chytal Jan Tomaszewski. To byl polský hrdina z Wembley. A za nároďák jsem byl nominovaný, myslím, v roce 1977, kdy jsem tam byl snad tři čtvrtě roku nebo rok. A furt jsem dělal takového náhradníka. Hráli jsme v Anglii, ve Skotsku kvalifikaci, v Rakousku,  v Ostravě a tam jsem měl chytat a vždycky jsem měl střídat Michalíka, ale zápas nevyzněl, jak by měl,  a tak Vengloš se mě pořád bál postavit a poslední zápas jsme hráli s Tureckem a to už jsem byl úplně nepříčetný, protože jsem furt jezdil na srazy a na soustředění a stále jsem nedostával šanci, tak mi tam na pár minut, myslím dvanáct nebo patnáct minut, s Tureckem pustil.  To jsme vyhráli 1:0. Tak se mi tak trošku splnil sen, jsem chtěl aspoň jednou chytat za národní družstvo a to se mi splnilo. Tehdy byla hrozně velká konkurence: Šaňo Vencel, pak tu byl světový gólman Ivo Viktor, takže jsme tady skoro vůbec neměli nárok.

Kolem roku 1980 nás navštívil z Anglie Sir Matthews. Pamatuješ se na to?

Určitě se na to pamatuju jako teď. Menší a šedovlasý pan. Hubený. Mám s nimi i fotku a udělal s námi trénink, řekl nám nějaké takové věci. Byl to takový asketa a držel životosprávu. Každé pondělí si udělal takovou očistnou kúru. Něco jako Franta Veselý, ten tyhle věci po něm převzal. Pamatuju si na něho hodně dobře. Hlavně na ten trénink.

Kariéru si skončil v pozdějších letech a šel si ještě hrát nižší soutěž a po ní ses opět vrátil do Slavie.

První náznaky konce ligové kariéry byly v době, kdy  jsem měl vyluxovaný levý loket. Takže mě  trenér  Máčala pustil na hostování na půl roku. Ale potom jsem se vrátil do Slavie. A v květnu 1982 jsem ve Slavii jako hráč definitivně končil. Myslím, že to bylo při derby se Spartou v tzv. Interlize. Tehdy jsem přestoupil do České Lípy. Mohl jsem jít do Xaverova, ale šel jsem do České Lípy, protože jsem to tam znal. Tam jsem vlastně chytal ještě do 39 let, kde jsem dostal potom nabídku od tehdejšího trenéra Petržely, jestli bych nechtěl dělat asistenta, tak jsem se dlouho nerozmýšlel, protože to byl můj velký sen, vrátit se k fotbalu a ještě do Slavie na post asistenta. Tak to byla pro mě hrozná čest. Šel jsem hned!.

A dozvěděl jsem se také, že při přestupu Pavla Novotného do Slavie jsi mu de facto dělal patrona.

Ano bylo to tak. S Vlastou jsme chodili na ligové dorosty a na béčko. Chodili  jsme skoro na všechny fotbaly. Tehdy to byl ještě TJ Gottwaldov a Vlasta povídá – co ten vysoký kluk ze Zlína, ten je dobrý. A já mu říkám, že je dobrý a že bychom potřebovali takového velkého chlapce, tak mu povídám, že ho  znám. On je vlastně také rodák z Hulína  a znám ho velmi dobře a jestli chceš, tak není problém ho udělat. Tak jsem se nabídnul a přestup jsem vlastně udělal já.

Takže já ti děkuji. A co děláš v současnosti?

V současnosti, abych pravdu řekl, dělám u zetě v jeho firmě X Group a starám se o různé nemovitosti  jeho firmy. Mám hodně času.

Takže se občas přijdeš podívat na fotbal?

Určitě. Fotbaly jsem viděl všechny. Buď v televizi nebo jsem tady na fotbale. A jsem rád, že to takhle dopadlo. Že máme nový stadion a je to taková kulturní záležitost, když na ten fotbal přijdete. Jako když v Kanadě chodí na hokej, tak je to tam taková slavnost. A už s odstupem času nejsem takový úplně zažraný fanda, že bych jen nadával. Ale když jsem dělal maséra, tak ty výbuchy byly, když nás někdo poškodil, tak jsem myslel, že bych nejradši toho rozhodčího nebo toho, kdo nám ubližoval… Tak to bych se s ním hned vypořádal. A s odstupem času, když je člověk starší, tak je takový klidnější, řekl bych.