Univerzita Slavia 13.září odstartovala. Více než zdařile!
Projekt, který se mohl někomu zdát fantasmagorií, ve čtvrtek 13.září v 19 hodin odstartoval. A nutno říci, že zdařile! Jistě si budete moci přečíst na všech, jak my říkáme, spřátelených webech další podrobná líčení i komentáře, a tak nesmí náš web, jako oficiální web OP, zůstat stranou!
A to i proto, že Odbor přátel patřil spolu s provozovatelem Fanshopu Slavie a se společností proSlavisty.cz k autorům projektu pro širokou obec slávistů. A je nutno uvést, že stranou nezůstaly ani další slávistické spolky a uskupení, ať již se jedná o Tribunu Sever či Slávistické noviny nebo další přítomné – členy Fanklubu či jen „obyčejné“ fanoušky, kterým se Slavia, její krásné barvy, bohatá historie i nemalý význam pro českou historii navždy usadily hluboko v srdci! A zdaleka nesmíme zapomenout ani na pomoc SK Slavia, a to zejména přítomností hráčů Slavie! Ve čtvrtek 13.září totiž opět platilo ono neotřelé Sešívaní drží spolu. Dovolte mi proto, jako členovi „profesorského sboru“, abych několika postřehy přiblížil průběh a atmosféru prvního setkání na půdě Univezity Slavia.
Věděl jsem předem, že skepse nemůže být v žádném případě na místě, protože jména hlavních organizátorů – Martina Kroba, Miroslava Pomikala i Jany Kaufnerové, stejně jako dalších obětavých pomocníků z řad fanshopu jsou už sama o sobě zárukou zdárné přípravy i průběhu. Přesto však červík pochybnosti vrtal. Jak vše přijme slávistická veřejnost? Jak se vše směstná do prostor fanshopu? Nebude vše bráno jako druh recese nebo snad dokonce věčnými kverulanty jako znevážení různých vzdělávacích programů? Již první pohled však zapudil všechny obavy!
Nikdy bych nevěřil, že se v prostorách fanshopu podaří „vykouzlit“ pohodlný prostor pro stovku vděčných návštěvníků. Pečlivá příprava celého scénáře pak musela rozptýlit každičkou obavu. Já osobně jsem se třeba vžil do některého z pořadů oblíbeného Divadla Járy Cimrmana, jejichž první část vždy začíná seminářem. Ne, nešlo o recesi, ono vlastně o ni nejde ani u cimrmanů, protože jemný český moudrý nadhled je něčím takovým, co v dnešní uspěchané době člověk tolik potřebuje. Žádné zpackané státní maturity s nezáživnými testy, ale vzpomínky, fakta, dokumenty. Prezentace moudrosti a zdravé hrdosti jádra českého národa, která z cimrmanologů čiší každým coulem. Totéž bylo od prvního okamžiku cítit i na půdě této slávistické univerzity. A je třeba dodat, že i posluchači byli vybavováni příslušnými indexy!
Martin Krob vše uvedl hned na začátku, kdy přednesl scénář večera i celého projektu. Představil profesorský sbor tohoto večera, který byl sestaven rovněž citlivě a vyváženě. Karla Zusku, dlouholetého archiváře Slavie, Michala Dobiáše, 1.místopředsedu OP a duši odboček a Červenobílých listů, Jana Andrejkoviče, internacionála Slavie, který i v osobním životě dokázal spojit vrcholový sport s vysokoškolskou kvalifikací a i obyčejnou lidskou slušností, dva novináře – Stanislava Hraběte (dnes předsedu pracovní skupiny pro historii a statistiku FAČR) a Pavla Procházku, který se mj. zasloužil o doplnění dnes již klasických knih Vítězslava Houšky Věčná Slavia a Železná Sparta, a fotbalového historika a spisovatele Vladimíra Zápotockého. Nesmíme zapomenout ani na JUDr. Váňu, který se stále častěji zapojuje do publikačního dění ve Slavii, ani na „přísedící“ – současného trenéra brankářů a právem jednu z brankářských legend Slavie Martina Vaniaka i oba současné hráče A-týmu, shodou okolností původem z Košic, Karola Kisela a Martina Juhara, kteří se také v závěru zapojili do diskuse, mimo jiné i vzpomínkami na své starty v rudém dresu Sparty!
Hlavním tématem tohoto prvního semináře bylo derby Sparta – Slavia, a to nejen proto, že to skutečné bylo přichystáno 16 dní po tomto semináři. Je pravdou, že tu a tam sklouzly názory i jinam, třeba na ekonomické otázky dříve či nyní, předem bylo i avizováno, že se – jako na každé vědecké instituci (a za ni můžeme Univerzitu Slavia směle považovat) – mohou názory lišit a tříbit v odborné diskusi. Například zde padaly názory na trvající rivalitu obou pražských S (historicky platilo, že v době jedinečných úspěchů Slavie v první pětině 20.století nejnepřátelštěji vystupoval pražský DFC („deficit“), klub řízený německy mluvícími pražskými Židy, o nichž bylo známo, že jejich vztah ke Slovanstvu nebyl komfortně vřelý a už samotné jméno Slavie jim vadilo, což vedlo i k atakům v zákulisí). Diskutovalo se o tom, proč a kdy vlastně vznikl hanlivý pokřik „Jude Slavie“, který prakticky nemá v dějinách žádné opodstatnění. Hovořilo se o vzájemném hecování se hráčů i fanoušků, které však v minulosti nikdy nepřerůstalo v nenávist a vyvolávání rvaček, jako se tomu žel stávalo v poslední době třeba z úst Sivoka či Řepky, o tom, že si kluby dokázaly ve chvílích zlých i pomoci, i když derby bývalo vždy vrcholem sezóny. A unisono zaznělo i přání, aby tomu co nejdříve zase tak bylo.
Karel Zuska hovořil o celé historii vzniku Slavie, proč se podařilo nakonec přesvědčit všechny o roce vzniku Slavie již v roce 1892, ač se třeba ještě v roce 1993 slavilo sté výročí. O marné snaze uznat „půltitul“ z roku 1948 jako oficiální, na což Stanislav Hrabě odpověděl, že – při vší úctě a snaze – to prostě možné podle příslušných pravidel nebylo a není. Padla vzpomínka na aktivní kariéru prezidenta Beneše ve Slavii i na nezapomenutelného Johny Maddena i na vyznání se prezidenta Havla při oslavě titulu v roce 1996!
Vzpomínalo se na největší vítězství Slavie – 9:1 v roce 1907, tedy v době, kdy Spartu poráželo i slávistické céčko (s pozdějším prezidentem Dr.Benešem v kádru), na ligový „dvojzápas“ v sezóně 1941/42, kdy Slavia vyhrála 7:0 a 8:1, což asi nikdo již nepřekoná. Na památné derby 4.9.1965 na přeplněném Strahově před 50 000 diváky, prvním po návratu historických jmen a návratu Slavie do ligy, kdy Sparta nakonec až těsně před koncem vyrovnala na 2:2, ale i na triumfální výhry 2:0 a 4:1 na Letné za éry Marina Vaniaka.
Připomenuty byly i pozapomenuté zápasy – třeba první derby po emigraci K+K (Kubíka a Knoflíčka) 22.4.1988, kdy oslabená Slavie první půli statečně zvládala i díky vycházející hvězdičce záložníka Frýdy, aby pak po přestávce prohrála 0:5, na derby na Letné hrané na podporu obnovy Vietnamu, pořádané oběma kluby, kdy oproti dohodě byla i slávistická část pořadatelů vybavena sparťanskými páskami, ač si přinesli svoje (autora těchto řádků ruka na onom místě dodnes svrbí…), na přáteláček kompletního ligového Sokolova s druholigovým Dynamem 9.5.1962 s výsledkem 6:1 pro slávisty i na opět ligovou „odvetu“ poté na podzim, kdy Dynamo vyhrálo 2:1 brankami Ženíška, který však byl jen jmenovcem slavnějšího a na besedách vždy humorem čišícího Ládi Ženíška!
Původní scénář trvání 2×45 minut s 15-minutovou přestávkou byl překročen, ale do schématu 30 minut prodloužení se vešel. Penalty se nekopaly, účastníci se rozcházeli spokojeni domů s jedinou otázkou – „A kdy tedy příště?“
Dobi
[nggallery id=160]