V posledním rozhovoru Petr Janda děkuje fanouškům za jejich podporu a zároveň chce uvést jedno přání …

Když jsi začínal s fotbalem, napadlo Tě, že bys mohl hrát za Slavii, kde byly kořeny?

S fotbalem jsem začínal asi ve 4 letech. Můj dědeček byl velkým slávistou, naopak taťka s bráchou fandili Spartě, takže se to ve mně trošku lámalo. Do Slavie jsem přišel do dorostu v 17 letech. Velkou zásluhu na tom měli hlavně tehdejší skaut Slavie Jan Říčka a trenér Čáslavi Jan Zákostelský, který mě jako bývalý hráč Slavie do klubu „doporučil“. Nejdříve to mělo být jen na týdenní zkoušku, ani jsem nepočítal, že zde zůstanu. A vidíte, z týdne se stalo 8 let a za tu dobu jsem si ke Slavii vytvořil srdeční vztah.

První přestup byl snad ale do Liberce?

Ano, ve 13 letech jsem hrál 2 roky žákovskou ligu za Liberec. Jejich trenér se byl podívat na derby Čáslav – Kutná Hora a „vytáhl“ si mě a další 2 spoluhráče na hostování k sobě do týmu. V 15 letech jsem končil základní školu a rozhodoval se, co se mnou bude dál. Liberec chtěl, abych k nim přestoupil a chodil na zdejší školu. Proti ale byla maminka učitelka. Nechtěla, abych byl sám tak daleko a ještě bydlel v domově mládeže – prvořadé bylo vzdělání. A tak jsem se vrátil zpět do Čáslavi a studoval na zdejším gymnáziu.

Pro okolí Čáslavi byla velkým vzorem vynikající atletka Jarmila Kratochvílová?

Ano a ještě bych doplnil druhé jméno výborné atletky, Ludmilu Formanovou, kterou shodou okolností učila moje maminka. Hlavně díky nim zde vznikl krásný sportovní areál s atletickou dráhou, kde se konají atletické závody.

Poměrně brzy si začal v prvním týmu

Rok jsem strávil v dorostu, půl roku v B-mužstvu, v 18 letech si mě vytáhl trenér Jarolím na zimní přípravu do A-mužstva. Kondičně jsem už tehdy patřil k nejlepším, proto pro mě nebyl takový problém se sžít s dospělým fotbalem. I když se musím přiznat, že trénovat pod panem Jarolímem, pro mě byla velká škola života. Jsem mu vděčný, že mi dal v áčku šanci a snad mi tato zkušenost pomůže i v budoucím angažmá.

V testech mezi nejlepšími, dalo by se říct, že trénink Tě baví?

Fotbal miluji a když ho nehraji aktivně, tak ho pasivně sleduji v televizi. Už v mládí jsem využil každou příležitost, jít si s kamarády zahrát fotbálek. Měli jsme v Čáslavi výbornou partu, hodně kluků bylo stejně starých jako já a navíc zde nebylo tolik možností jiného vyžití než je tomu např. v Praze. Proto jsem rád, že mohu dělat to, co mě baví, a zároveň je to i moje zaměstnání.

Za dva roky reprezentace U20. a stříbro..

Ano, to bylo nejúspěšnější období mé dosavadní kariéry. Získali jsme stříbro s reprezentací do 20ti let a následně se nám podařilo se Slavií postoupit do Ligy mistrů a získat mistrovský titul po velmi dlouhé době. Nikdy nezapomenu na oslavy po domácím utkání s Ajaxem, ta atmosféra byla neskutečná, euforie lidí, dojetí, slzy štěstí – to je to, proč fotbal tak miluji!

Nechtěl si už odejít, cizina láká v každém věku?

Možná, že bych už byl dávno pryč jako mnoho spoluhráčů, kteří se mnou hráli na MS v Kanadě. Ale musel jsem na operaci s kolenem a dlouho mi trvalo, než jsem se zase dostal do formy. Bohužel mám na zranění dost smůlu, proto doufám, že už jsem si vše vybral a v budoucnu se mi budou zranění vyhýbat velkým obloukem.

Liga mistrů, pak dva tituly, k tomu nový stadion…

Říkalo se, že po éře Sparty, přichází konečně éra Slavie. Fanoušci byli namlsaní úspěchy – postoupilo se do Ligy mistrů, získaly se 2 tituly, postavil se tak toužebně očekávaný stadión. Všichni mysleli, že to potrvá věčně. Vedení, včetně trenéra podle mě ztratili pokoru, určitý nadhled. Všichni měli velké oči. Začalo se nesmyslně utrácet, odcházeli hráči, kteří se o tyto úspěchy zasloužili. Místo toho, aby se mužstvo stabilizovalo a zůstalo pohromadě, příp. se doplnilo o jednoho, dva kvalitní hráče, se za jedno přestupové období vyměnilo v kabině kolem 20 hráčů. Odešel kapitán a největší persona týmu Erich Brabec, pak přišel šok s Tiraspolem, který si nikdo nepřipouštěl ani v nejhorším snu, a tím podle mě začal strmý pád. A nechybělo mnoho, aby Slavie byla přeřazena do 3. ligy nebo hrozil i konec nejslavnějšího českého klubu!

Dá se říci,že máš vše, co může ligový fotbalista získat

Tak to určitě ne. Získal jsem se Slavií sice 2 tituly, ale chybí mi ligový pohár. Proto jsem byl tak moc smutný po domácím zápase s Olomoucí, kdy fanoušci vtrhli na hřiště a překazili nám možnost se o triumf sportovně poprat. To jsem totiž k němu byl asi nejblíže za tu dobu, co jsem ve Slavii. A myslím, že kvalitu jsme na to na jaře měli!

Po osmi letech bys rád někam ven?

Mám dres s číslem 8, možná i to je znamení, že nadešel čas vyzkoušet si zahraniční angažmá, o kterém jsem odmala snil. Ve Slavii jsem zažil jak krásné chvíle – Liga mistrů, 2 tituly, tak i ty horší, kdy jsme se všichni báli o existenci klubu. Ale myslím, že i tahle zkušenost mě posílila. Vím, jak dlouhá je cesta vzhůru a naopak, jak rychle může člověk dopadnout až na samé dno. Proto si myslím, že je ten pravý okamžik okusit, jak to chodí někde jinde, naučit se jazyk, získat nové zkušenosti, což se mi může hodit třeba i po skončení kariéry.

A vzkaz fanouškům?

Chtěl bych všem fanouškům poděkovat za jejich podporu a zároveň uvést jedno přání: Slávisté, vykašlete se na kritiku trenéra a vedení. Obnovte děkovačku, choďte na stadión podpořit kluky, fanděte, táhněte za jeden provaz, ukažte, že jste ti nejlepší fanoušci v lize a pozvedněme všichni společně ten náš milovaný klub tam, kam historicky patří – na špičku ligy a k pravidelným účastem v pohárech!

Přeji Ti hodně zdraví, vše nejlepší v novém působišti a někdy zase zpět ve Slavii!

Děkuji.

Jan Čapek

[nggallery id=135]