Naposledy aktualizováno 8.11.2015
Vladimír Vácha se narodil 19.3.1930 jak magické datum. Před několika dny 19.3.2010 oslavil nádherné kulaté narozeniny. 80 let. Blahopřejeme!!
Známý sportovní reportér a dramaturg a komentátor televizních Branek, bodů, vteřin se v plné svěžesti dožil 19.března 80 let. Začínal jako reportér jihočeského rozhlasu, orientoval se především na hokej. V roce 1968 přešel z Čs. rozhlasu do Československé televize, kde vešel do paměti především jako komentátor památných zápasů Československo-Sovětský svaz na MS v ledním hokeji ve Švédsku v roce 1969, kdy jsme zvítězili 2:0 a 4:3 a český a slovenský národ ponížený okupací právem bral svoje hokejisty jako hrdiny! V té době již začínalo jedno z nejhorších údobí našich moderních dějin, tzv. normalizace, kdy z pekelných děr opět vylézaly nejhorší zrůdy a národ opět obcházel strach. Strach z pomsty zlých a hloupých. To už se ve své neblahé roli projevovala zejména právem opovrhovaná Dr.Milena Balašová, normalizátorka non plus ultra. V televizi, na kterou okupanti a jejich slouhové kladli největší důraz. A jednou z prvních obětí byl i Vladimír Vácha. Krátce poté nesměl na obrazovku, později musel sportovní redakci opustit. Několik let pracoval v autoprovozu ČST, později z televize odešel úplně a vrátil se až po listopadu 1989. Do televize i stejně milovaného rozhlasu, kde na něj jako na dobrého učitele vzpomíná například oblíbený reportér Miroslav Bureš.
Málokdo možná dnes ví, že Vladimír Vácha byl a je dodnes velkým slávistou, členem OP. Že byl po několik let vedoucím sekretariátu Odboru přátel. Že za jeho působení dosáhl OP v roce 1989 magické hranice 10 000 členů! Že se v jeho kanceláři zakládalo Občanské fórum Odboru přátel a rozhodovalo i o neuskutečnění zápasu SK Slavia – RH Cheb v památnou sobotu 25.listopadu 1989! Že jeho působení ve funkci v OP lze právem srovnat s údobím legendárního Františka Šulce.
Měl jsem tu čest poznat Vladimíra Váchu blíže. Nejprve jako rozhlasový posluchač jeho nadšených reportáží z utkání hokejistů Motoru České Budějovice (pokud ale hrál s tehdy „mým“ Litvínovem, nebylo, pravda, nadšení takové!). Poté při sledování nejen reportáží československých hokejistů a nejen v případě, jak se zpívávalo „Jaké bylo zklamání pro naduté Rusy, když hned v prvním utkání dostali dva kusy! Šajbu, šajbu, šáájbu!“. Když pak přišel do Slavie a na sekretariátu opět zavládl úsměv, pracovitost a jeho člověčenství!
Zažil jsem s ním i několik krásných besed. Na ustavující schůzi odbočky ve Kdyni u Domažlic v září 1989, kdy se jednalo o jednu z posledních besed se slavným Františkem Pláničkou. Když jsme 21. nebo 22.listopadu vyráželi na znovuzakládací schůzi odbočky v Lounech a na dálnici kolem letiště jsme potkávali několik autobusů z Kladenska plných milicionářů mířících na Prahu. Když jsme se při cestě na besedu v Příbrami doslova proplétali mítinkem Občanského fóra na sídlištním náměstí. To bylo někdy kolem 1.prosince a to již bylo možno vycítit, jak se Vladimír touží vrátit k médiím, což se brzy zadařilo. Pro Slavii ztráta, ale pro českou kultivovanou novinařinu obrovský dar. A jistě si to uvědomujeme dnes, kdy se bulvární myšlení a často málo kulturní projev projevuje stále více!
Popřejme i jménem našeho webu jubilantovi ještě dlouho co nejvíce zdravíčka a svěžesti a radosti ze Slavie i z neutuchající krásy jeho jižních Čech!
Dobi
[nggallery id=51]
Komentáře nejsou povoleny.