VODA ZE VŠECH STRAN. PŘESTO SE PLAVBA MÁCHOVÝM JEZEREM VYDAŘILA!
Podruhé během dvou týdnů (kumulaci akcí zavinila stále nás tak nějak trápící koronavirová krize) zamířily skupinky slávistů z odboček Odboru přátel do Máchova kraje, nebo – chcete-li – do Podbezdězí. Po úspěchu tradičních Vikingských špekáčků byla připravena další akce v tomto nádherném koutě naší vlasti – Slávistická plavba po Máchově jezeře. Klimatické poměry končícího letošního léta ani poměrně optimistická předpověď meteorologů vůbec nenasvědčovaly tomu, že by počasí mohlo pořádně narušit akci, kterou pečlivě připravovaly tři odbočky z Máchova kraje – přátelé z České Lípy, Doks a z Bělé pod Bezdězem.
Máchovo jezero je jistě právem označováno jako perla severních Čech. Založil je v roce 1366 v ideální krajině pro takovou vodní plochu císař a král Karel IV. Poblíž města Doksy, které převážně pro německé kolonisty dal zbudovat roku 1264 „král železný a zlatý“ – Přemysl Otakar II. Město bylo většinou známé pod německým pojmenováním Hiršberg (i proto má město ve znaku jelena v jedné z věží) a až časem se objevilo české pojmenování Doksy podle blízkého potoka Dogs.
Velký hiršberský rybník, jak znělo původní jméno vodní plochy (pojmenování Máchovo jezero se objevuje až mnohem později díky obrozencům jako připomínka autora přenádherné básně Máj, která jistě zaujme i po téměř 200 letech krásnou a stále živou češtinou a věčnými tématy), se brzy stává i významnou rekreační oblastí. Kolem „severočeského moře“ se prostírají krásné písečné pláže, zdravé lesy poskytují dostatek lesních plodů i příležitostí k procházkám, kraj obklopují i zajímavé kopce – nejen oba vrcholy Bezdězů. Ale třeba i Ralsko, Borný nebo krajinu kolem Jestřebí.
Není zřejmě nošením dříví do lesa prohlásit, že do Máchova kraje se každý vždy vrací rád. I proto nabídka organizátorů uspořádat reprízu úspěšné plavby po jezeře se setkala s velkým zájmem a všichni se těšili na sobotu 11. září 2021 a 11. hodinu, čas odplutí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by cokoliv mělo plánovanou akci narušit. Ale člověk míní a příroda občas mění. Kolem 10. hodiny se obloha začala zatahovat a za chvilku se spustil déšť. Déšť? Spíše lijavec, kdy každý zoufale hledal vhodný úkryt před šňůrami vody. Kolem 11. hodiny se živly trochu uklidnily, a tak bylo možno aspoň relativně v klidu za trochu „normálního“ deštíku nastoupit na loď MÁJ, která už 62 let brázdí vody Máchova jezera. Naštěstí má velkými okny prosklené podpalubí, odkud bylo možno pozorovat celou plavbu. Třeba oba ostrůvky, pláže a plážičky i okolní kopce. Mohli jsme se plně kochat krásami jezera i vzpomenout na tajemná slova „Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh objímal je kol a kol!“
Připomenout musíme i obětavou práci zřejmě spoluorganizátorek, které připravily občerstvení formou malých švédských stolů s řízečky a okurčičkami nakládanými i čerstvými . Nejsilnější skupinu „plavčíků“ tvořila devítka přátel z Příbrami, kteří si dokonce zvolili prodloužený víkend očekávaného konce babího léta k přespání v chatkách, nechyběli ani tradiční hosté Jan Čapek a Tomáš Donner a s řadou krásných dojmů zamířili ke svým domovům i další, někteří po krátkém posezení v nedaleké hospůdce.
I přes zmíněnou nepřízeň počasí se akce velice vydařila a nenašel se nikdo, kdo by se již netěšil na další ročník Plavby!
-dob-