VUKADIN VUKADINOVIĆ SE PŘEDSTAVIL V ROŽĎALOVICÍCH
Jak si můžete přečíst v líčení o průběhu tradičních Slávistických čarodějnic v Rožďalovicích, patřil mezi hvězdy určitě Vukadin Vukadinović, který i po tradičním Kopání penalt věnoval hodně času i diskusi s fanoušky. Připomeňme, že tento srbský fotbalista narozený 14.prosince 1990 zahájil svoji kariéru v Hajduku Beograd, aby pak po příchodu do Čech zamířil do Sezimova Ústí, kde si jej vyhlédl Baumit Jablonec, který jej pak posla na hostování do Viktorie Žižkov a poté s opcí vloni v létě do Slavie. A pro náš web jej vyzpovídal i Jan Čapek:
Tlumočníka doufám nepotřebujeme?
Ne, určitě ne. V létě to bude 6 let, co tu jsem. Tady je to podobné s mojí řečí. Ne úplně, ale některá slova jsou hodně podobná. Po půl roce už jsem trošku rozuměl, ale první rok byl nejtěžší. Ale po roce už jsem mluvil dobře.
To Ti pomohli hráči nebo přítelkyně?
Ne, to jsem ještě žádnou neměl. Moc mi pomohla televize. I když jsem tomu zpočátku moc nerozuměl. Ale jak to člověk poslouchá několik hodin denně, tak něco odposloucháte.
Ale vlastně i noviny, jelikož jsem si kupoval sportovní noviny a k fotkám jsem četl i slova, nějak jsem to pochopil. A pomohla i komunikace mezi hráči.
Měli jste volný den, ale přesto Tě čekala namáhavá práce v Roždalovicích. Jak se Ti zamlouvali vedle maličkých nováčků i ostřílení místní borci, kteří již s kopáním penalt mají zkušenosti?
Já to neberu jako práci. Moc děkuji za pozvání. Jsem za to velice rád. Neskutečně jsem si to užil. Jak tím tady žijí a jak tu Slavii milují. Jsem moc rád, že jsem to mohl poznat. Kopáči byli samozřejmě dobří. Naštěstí se mnou byl Karel Hrubeš a ten mi hodně pomohl. Dobrý brankář ale nejsem a ani nikdy nebudu.
Dalo by se říct, že toho na Tebe bylo moc a proto jsi měl s sebou kamaráda?
Dá se říct. Sám jsem nevěděl, do čeho jdu. Nečekal jsem, že tu bude tolik dětí a mile mne to překvapilo. A jsem rád, že si tady Karel mohl taky trošku zachytat.
Místo předpokládaných dvou hodin se to v Rožďalovicích nakonec vše protáhlo na víc jak na čtyři hodiny, tak to byl asi pěkný záběr, což?
Mohu říci, že kdybych neměl druhý den ráno trénink, tak bych tu určitě zůstal ještě déle. Takže by se to určitě protáhlo i na víc hodin. Poznal jsem, že se mi odsud vůbec nechce.
Po vyhlášení vítězů a rozdání cen následovala neformální beseda s fanoušky. Byla docela ostrá. O čem se jednalo?
Jsem rád, že fanoušci tímhle týmem žijí. Samozřejmě, že nejsou spokojeni s tím, kde se nacházíme, ale přesto fandí a mají trpělivost. Moc radosti jsme jim neudělali.
Měli spoustu otázek. Proč se to děje, když máme tak kvalitní mančaft a proč se nám nedaří.
Je to těžké jim vysvětlit, proč že se nám momentálně nedařilo. Potřebovalo se to zlomit a věřím, že se to již v zápase v Českými Budějovicemi zlomí. A snad ve zbylých zápasech uděláme víc radosti než za to jaro celé.
Budějky jsou poslední, a tak to už byste taky měli přeci vyhrát, ne?
Přesně tak, ale když se do týmu dostane taková ta nálada, takový ten tlak, tak ono se těžce hraje.
Nejhorší je, když něco musíme. To pak může být tým třeba i jen z 2. ligy a i tak bychom s tím měli problém, ale, jak už jsem řekl, jistě to zvládneme! A snad i v těch dalších zápasech budeme předvádět lepší výkony.
No doufám, že se nevyplní ta představa odchodu těch hráčů jako je Škoda, Zmrhal a nakonec třeba i Ty. To by byl ještě větší problém pro Slavii.
Mne se tady strašně líbí, jsem tu spokojený, fanoušci jsou tu super. Trenéři mluví na rovinu. Slavia je velký klub a jsem rád, že jsem tady. Nebránil bych se tady zůstat i další sezonu, když mluvím za sebe, snad se opce využije!
Kdyby odešel Škoda, tak na koho byste pak posílali ty balony?
My máme Škodovku, který má neskutečnou fazonu jak na tréninku, tak i na zápase.
Stačí to poslat do vápna a on si ten míč najde.
Další otázku bych směřoval přímo na Tebe, protože mám dojem, že ty máš daleko na víc, než doposud předvádíš.
Ano, to je pravda. Snažím se pracovat na tréninku na tom, co mě nejvíc trápí, a to je ta finální fáze. Byl jsem dva roky zraněn, takže jsem si dva roky pořádně nezahrál. Přišel jsem o ledvinu, takže jsem o fotbale vůbec nepřemýšlel. Dva roky trvala rekonvalescence. Podepsal jsem na svoje triko, že fotbal hraju, protože žádný doktor mi to nechtěl povolit. Jsem rád, že jsem se dokázal takhle vrátit. Je to vlastně můj první rok, co opět hraju stabilně.
Já Ti děkuji za tento rozhovor a i za fanoušky Ti děkujeme a přejeme vše dobré, hlavně zdraví!
Není vůbec zač. Líbí se mi Vaše kancelář a máte tady pár pěkných věcí.
Ale – potřebovali bychom ještě větší kancelář, abychom mohly ukázat ještě pár pěkných historických dokumentů.
[nggallery id=226]